Botanika

Historie tohoto vědního oboru je do jisté míry datovatelná, pokud vycházíme z předpokladu, že nejstarší zachované dílo je skutečně také první napsané. Rostlinopisnou systematiku založil Theofrastos svými dvěma díly Περί φυτών ίστορίας (O zkoumání rostlin) a Περί φυτών αιτιών (O příčinách rostlin). Obě dochovaná díla představují velmi raný botanický systém ante verbum. Zatímco Περί φυτών ίστορίας systemizuje okolo pěti set rostlin, Περί φυτών αιτιών se věnuje tomu, co bychom dnes nazvali fyziologií rostlin, a podmínkám ovlivňujícím jejich růst. Pokud bychom vzali za měřítko délku vlivu, pak Theofrastos tvoří v dějinách botaniky naprostou anomálii, protože oba spisy měly vědeckou váhu až do 15. století a co je hlavní – z Theofrastovy klasifikace vyšel i Karl Linné. Důvodem, proč můžeme plným právem považovat Theofrasta za zakladatele botaniky, je však zejména skutečnost, že narýsoval demarkační čáru mezi rostlinnou a živočišnou říší daleko přesněji než Aristotelés ve svých přírodovědných spisech. Nelze zde podávat podrobnější vývoj této vědecké discipliny, ale důležitým vývojovým článkem mezi Theofrastem a Linném je monumentální dílo De plantis libri XVI (1583), které napsal Andrea Cesalpino. Cesalpinův pohled na rostlinnou říši je teleologický, to znamená, že veškeré biologické procesy jsou podřízeny hierarchii účelů, respektive aristotelské εντελέχεια. Nejdůležitější Cesalpinův přínos spočívá v systematice „syntéze podobného a rozlišování nepodobného“. Theofrastovo i Cesalpinovo dílo připravilo půdu zlomovému okamžiku nejen botanické vědy – systematice Karla Linné, která znamenala zavedení binomické nomenklatury. Linného dílem Philosophia botanica vstoupila tato věda na půdu systematické botaniky tak, jak ji známe dnes.

Sepsal: PhDr. Michal Janata