Beschreibung: Allerfürnemisten Mineralischen Ertzt

V roce 1574 vydal Lazar Ercker v Praze své montanistické (montanistika - nauka o hornictví) dílo Beschreibung Allerfürnemisten Mineralischen Ertzt…, jedno z prvních významných světových děl o hutnictví a prubířství.

Přesné datum narození Lazara Erckera není známo. Pravděpodobně to bylo roku 1528, ale některé zdroje uvádějí i rok 1530. Pocházel z hornické rodiny v saském Annabergu. Zde se mu dostalo základního vzdělání. Roku 1547 začal studovat univerzitu ve Wittenbergu, kde se věnoval především matematice a přírodním vědám. Po návratu ze studií začal řešit problém, jak zvýšit výtěžnost chudých rud, protože tou dobou byla již bohatší rudná ložiska v Sasku víceméně vyčerpaná. Bylo tedy nutné vyzkoušet nové způsoby tavení a zpracování a zlepšovat ty staré. Brzy získal pověst schopného prubíře.

Roku 1554 se přiženil do vážené hornické rodiny, která se podílela na městské správě a měla konexe u saského kurfiřta. To Erckerovi zajistilo místo prubířského mistra při kurfiřtském dvoru v Drážďanech. Ve výkonu této funkce si našel čas na sepsání své první knihy o prubířství a mincovnictví, kterou věnoval kurfiřtu Augustovi. Ten se mu odvděčil tím, že jej jmenoval saským generálním prubířem. Jeho úkolem bylo dohlížet na prubíře v mincovnách v Sasku, tuto práci však dlouho nevykonával. V březnu roku 1557 se přestěhoval zpět do Annabergu, kde vybíral poplatky z důlního podnikání. O rok později se vypravil na stáž do Tyrol, aby poznal tamější báňskou a hutní praxi. Zpět do služeb kurfiřta se již nevrátil. Přesídlil do Goslaru, kde pracoval jako vardajn (zástupce mincmistra odpovědný za provoz středověké mincovny). Roku 1563 zde povýšil na vedoucího a ještě několikrát změnil působiště, než se přestěhoval do českých zemí. Důvodem bylo zamítnutí jeho progresivního návrhu metody tavby stříbrných rud kurfiřtovými úředníky, kterým se více zamlouvala tehdy módní alchymie. Zhrzený a kvůli tavícím pokusům prováděným na vlastní náklady i zchudlý Ercker se vydal hledat štěstí nejprve do Jáchymova, kde žil jeho švagr. Později přesídlil do Kutné Hory. Tam byl roku 1568 jmenován kontrolním prubířem a o dva roky později byl přijat do České komory v Praze. Přestože byl velmi zaneprázdněný, věnoval se rovněž psaní své prubířské knihy, kterou dokončil roku 1573. Vydal ji (podle všeho s finanční podporou České komory) následující rok u tehdy začínajícího Jiřího Černého, jednoho z nejvýznamnějších předbělohorských tiskařů.

Kniha je krásnou ukázkou ranně novověké koncepce řemeslné výroby, stavějící na empirickém poznání skutečnosti. Začíná stručným popisem účelu publikace, který zde plní úlohu abstraktu. Na něj navazuje předmluva s věnováním českému králi Maxmiliánu II. a poté krátký úvod. Zde je vysvětleno, odkud pochází prubířské umění a co musí prubíř znát.

„Prubířství je zcela vznešené staré užitečné umění, vynalezené před zcela dávnými časy alchymií, stejně jako ostatní práce s ohněm, kterými se nejen můžeme poučit a nabýt zkušeností o povaze každé rudy a druhu horniny (…) Tímto jmenovaným prubířským uměním a z toho dosaženým užitkem mnoho pěkných mohutných hor povstalo, které by jinak ležely ukryty, bylo vystavěno mnoho měst a městeček, země a lidé se rozmnožili, povstali a zachovali, také velké důležité obchody a živnosti se zlatem, stříbrem, mědí a jinými kovy tu a tam v zemích byly provozovány a obchodní vztahy se rozšířily.“

Příručka je rozdělena do pěti knih. První kniha se zaměřuje na stříbrné rudy. Autor podle vlastních slov záměrně nezačal s nejvyšším a neušlechtilejším kovem na Zemi. Zlato, které se v českých zemích nejvíce těžilo ve 13. a 14. století, již v druhé polovině 16. století nemělo zásadní hospodářský význam a hlavní ložiska ve středních a západních Čechách byla téměř vyčerpána. Probírá tedy, jak určit stříbrné rudy dle podoby a jaké jsou zkušební pomůcky k jejich identifikaci. První kniha dále obsahuje manuály pro zhotovení prubířských pecí, vah a závaží. Tehdy ještě neexistovaly firmy na výrobu prubířských nástrojů. Nesehnal-li prubíř řemeslníka, který by mu podle návrhu pomůcky vyrobil, musel si je zhotovit sám. Druhá, co do rozsahu největší, kniha se věnuje zlatým rudám. Jak se poznávají, praží, struskují a zkouší. Stejně jako v předchozí knize i zde jsou popsány způsoby separace. Ve zbylých třech knihách autor analyzuje měděné rudy, olověné rudy a ledkové zeminy. Následuje krátký závěr, kde se čtenář dozví, že Ercker původně plánoval napsat podstatně obsáhlejší dílo, ale pracovní vytížení mu v tom zabránilo. Textovou část doplňuje 34 dřevořezů od neznámého umělce.

Za zmínku stojí česky psaná poznámka na samém konci. Autor uvádí, že se chystá knihu vydat rovněž v češtině. K tomu ale bohužel již nedošlo a rukopis překladu se nedochoval. Kniha se nicméně dočkala mnoha dalších vydání, překladu do angličtiny v letech 1683 a 1686 a roku 1745 také do holandštiny. Lze ji označit za jednu z prvních moderních příruček v oblasti hornictví, hutnictví a analytické chemie. Jako učebnice sloužila téměř dvě stě let, což dokládá její vysokou kvalitu.

Po vydání knihy se jejímu autorovi dostalo kariérního postupu, jaký si zasluhoval. Roku 1577 byl jmenován nejvyšším hormistrem. V této funkci se snažil zmodernizovat a pozvednout české hornictví, které zažívalo poměrně vážnou krizi. Ercker podnikal řadu služebních cest do důlních okrsků. Zúčastnil se mnoha pokusných taveb, byl členem desítek komisí zkoumajících dolování. Projevoval také zájem o blahobyt horníků a úředníků. Ve službách Českého království působil více než čtvrt století až do své smrti 6. ledna 1594.