Progress of Science
„Historie vědy stále ještě neexistuje. Částečné pokusy byly učiněny, některé z nich se těší popularitě, ačkoliv jsou často nepřesné nebo nekompletní... Kniha, kterou nabízíme čtenáři, je pouhým náčrtem, prostým nástinem rozsáhlého oboru, napsaným jako křídou na tabuli, je tenkou nití v labyrintu, ale dostatečně silnou na to, aby dovedla badatele ze starořeckého světa do našeho, aniž by ho svedla na scestí." Těmito slovy začíná pozdně viktoriánská publikace o historii vědy.
Je rozdělena do pěti etap – antické Řecko, arabský svět, středověk, renesance a novověk. Podobně jako William Whewell, i autor této knihy zastává názor, že úspěchy vědy ve starém Řecku a Římě by se neměly přeceňovat. Příčiny byly celkem prosté. Otrokářství vytvářelo dostatek levné pracovní síly, a tak nevznikala potřeba mechanizace. K tomu můžeme připočíst mírné podnebí, které na člověka nekladlo příliš velké nároky, a relativně omezený sortiment zboží, se kterým se obchodovalo. S pozvolným úpadkem antiky se věda přesunula (přesněji řečeno prchla před fanatickými křesťany) do Persie. Peršané se stali jejími kustody jen na dvě století, než si je podmanili Arabové. Ty autor velice chválí: „Řekům trvalo šest století, Římanům sedm a nám deset, než jsme přešli od barbarství k civilizaci. Arabové to zvládli za méně než sto let.“ Popisu arabské civilizace je věnováno hodně prostoru, protože ta na rozdíl od klasického světa nebyla běžnému čtenáři tak důvěrně známa.
Ve chvíli, kdy je toto téma vyčerpáno, autorova pozornost se přesouvá k evropskému středověku a renesanci. Postupný pokrok Evropanů pokládá v tomto období ještě úžasnější než úspěchy Arabů. Zatímco „Saracén“ měl pro svá zkoumání svobodu a věda pro něj nebyla zakázaným ovocem, středověký učenec většinou zkoumal o samotě a hrozilo mu nebezpečí, že skončí na hranici. Přesto tato doba přinesla například vodní mlýn, varhany, vylepšené hodiny, větrný mlýn, kompas, střelný prach, algebru či okuláry.
Z událostí, které předznamenaly italskou renesanci, vyzdvihuje autor dvě podle něj nejzásadnější. První bylo dobytí Konstantinopole Turky roku 1453, díky němuž mnoho vzdělaných Řeků vyhledalo azyl v Itálii. Druhou příčinou byl vynález knihtisku, který způsobil revoluci v šíření informací. Začátky moderní vědy datuje do 17. století a postupně se chronologicky přesouvá až do své současnosti. Na závěr předkládá shrnutí a zamyšlení nad materiálními a morálními dopady vědeckého pokroku.
Kniha se netají svým popularizačním charakterem a jistě by nebyl problém najít zde mnoho faktografických chyb. Stejně tak s některou interpretací faktů by se minimálně z dnešního pohledu dalo úspěšně polemizovat.
Autor měl evidentně při psaní na mysli maximální přehlednost a snahu ulehčit čtenáři orientaci v textu. Navzdory svému popularizačnímu charakteru obsahuje kniha rejstřík a bibliografii. Ke každému období je napsán úvod a pro maximální přehlednost je vždy na začátku řádku uvedeno tučným písmem jméno učence včetně letopočtů a popisu jeho přínosu vědě. Jediná osobnost, které je věnována samostatná kapitola, je scholastický filosof a vědec Roger Bacon (1219-1292).
Zatímco autor knihy je osobností enigmatickou, autor úvodu Samuel Laing (1812-1897), skotský politik a spisovatel, byl ve viktoriánské době dobře znám. Knihu si můžete prohlédnout v badatelně historického fondu, popřípadě v digitální podobě.
O knize
- Plný název: Progress of Science: its Origin, Course, Promoters, and Results
- Autor: J. Villin Marmery
- Vydavatel: London: Chapman and Hall
- Rok vydání: 1895
- Signatura 14388
- Plný text online