Herbert Spencer

Anglický filosof Herbert Spencer (1820–1903) se řadí mezi nejvlivnější myslitele viktoriánské doby; výrazně ovlivnil vývoj sociologie, antropologie, politologie a psychologie. Jeho osobnost pochopitelně nemohla uniknout pozornosti životopisců. Zabývá se jím i útlá publikace v historickém fondu NTK vydaná pět let po Spencerově smrti.

Autor nejprve předkládá Spencerův stručný životopis. Narodil se ve městě Derby ve střední Anglii. Jeho otec byl učitel, matce věnuje autor pouze jednu nepříliš lichotivou zmínku: „Jednalo se o ženu jen průměrné inteligence, v jejímž případě na rozdíl od zbytku rodu byl altruismus výrazně zředěný egoismem.“(1) Autor zmiňuje, že malý Herbert byl z velké části vzděláván doma. Neuvádí však hlavní příčinu, totiž že od dětství měl velice chatrné zdraví, které jej mělo trápit celý jeho dlouhý život, a proto by byla jeho školní docházka velice komplikovaná. Otec jej přitom vedl k tomu, aby pátral po příčině věcí. Dalším důležitým znakem jeho charakteru byl odpor k autoritám a především k dogmatům a tradicím. Spencer rozhodně nepatřil k lidem, jimž vyhovuje pohodlí vyšlapaných cest a pasivně přebírají dané informace. Přidáme li k tomu i vysokou inteligenci, měl takto vybavený člověk velkou šanci zapsat se do historie.

Místo toho, aby šel studovat na univerzitu, začal v sedmnácti letech pracovat na železnici, kde působil celou dekádu. Volný čas ovšem věnoval intelektuální činnosti. Poté si roku 1848 s trochou štěstí našel místo korespondenta pravicově liberálního týdeníku pro vyšší střední vrstvy The Economist, kde zůstal pět let. Tato práce mu umožnila setkat se s mnoha vlivnými intelektuály tehdejší doby. Seznámil se rovněž se spisovatelkou Mary Ann Evans, která se v literatuře měla proslavit pod pseudonymem George Eliot. Sblížili se natolik, že plánovali svatbu, ale ta se nakonec nikdy neuskutečnila a Spencer zůstal starý mládenec. V tomto období (1850) také sepsal svoji první důležitou knihu z oboru politické filosofie Social Statics – kde obhajuje svobodu jednotlivce a omezenou moc státu. V roce 1853 se na Spencera usmálo štěstí, když zemřel jeho strýc a odkázal mu majetek dostatečně velký na to, aby se mohl do konce života věnovat badatelské činnosti.

Jeho druhá důležitá kniha Principles of Psychology (1855), v níž je lidská mysl interpretována z evolučního hlediska, se setkala s velkou kritikou. Spencerův zájem o psychologii pramenil z touhy pochopit univerzalitu přírodních zákonů. Navzdory jeho velkému významu v psychologii a sociologii byl Spencer do jisté míry zastíněn méně kontroverzními vědci. Přestože se prve snažil prosadit coby spisovatel, od sedmdesátých let devatenáctého století byl uznáván jako vlivný filosof. V osobním životě však příliš důvodů ke štěstí neměl. Jeho čím dál více se zhoršující zdraví si vybíralo svou daň na jeho psychice a vtahovalo už tak osamělého člověka do čím dál tím větší izolace. Rok před svou smrtí se dočkal nominace na Nobelovu cenu za literaturu.

Po shrnutí Spencerova života a charakteru se autor zaměřuje na intepretaci jeho rozsáhlého díla System of Synthetic Philosophy. Předkládá tak čtenáři stručný výklad stěžejních myšlenek velkého vědce.

Poznámka:

1. HUDSON, William Henry. Herbert Spencer. London : Archibald Constable, 1908. s. 1