Die erste Arcièrenleibgarde Seiner Majestät des Kaisers und Königs

Specifickou kategorii dokumentů v rámci vojenské historiografie představují plukovní dějiny, které zaznamenávají historii a tradice slavných vojenských jednotek. Prezentovaná publikace v historickém fondu se zabývá rakouskou gardou. Tento vojenský útvar byl zformován císařovnou Marií Terezií roku 1763 jen pár měsíců po Hubertsburském míru, jenž ukončil sedmiletou válku. Zajímavé je, že na rozdíl od Francouzů, Britů nebo Prusů, kteří měli elitní gardové divize, Arcièrenleibgarde byla jednotka velice nepočetná a netvořila ani plný regiment. Arcièrenleibgarde plnila činnosti čistě reprezentativní a neměla ani funkci jakési „pretoriánské gardy“. Většina jejich důstojníků již byla v postproduktivním věku a do služby byli přijímáni za zásluhy.

Služba zde byla prestižní záležitostí pro urozené a podmínky přijetí velice selektivní. Uchazeč musel mít dobrou tělesnou konstrukci a výšku minimálně 174 cm. Rovněž musel mít předchozí válečné zásluhy (v ideálním případě i jizvy, pokud jej ovšem příliš nezohavovaly). Měl by být rovněž výborným jezdcem, pokud možno být svobodným a minimálně do roku 1781 katolíkem.

Ke stopadesátému výročí založení pluku vznikla reprezentativní publikace mapující jeho historii, kterou si gardisté vydali ve vlastním nákladu. Autorem byl major Emil Paskovits (1862-1945). Ve své podstatě se jedná o klasické plukovní dějiny s oslavným akcentem. Autor knihu dělí do kapitol podle období, kdy jednotce veleli jednotliví velitelé, a text je z velké části jejich biografií. Odmyslíme-li si mírnou tendenčnost textu, představuje kniha zajímavý exkurz do vojenské historie habsburské monarchie.

Po formální stránce kniha nezapře svou reprezentativnost. Má velký formát A3, nápadně červenou plátěnou vazbu se zlacenými identifikačními údaji. Text doprovázejí barevné ilustrace vojáků a portrétní vyobrazení významných důstojníků.