Um die Erde auf dem Zweirad

Dne 22. dubna 1884 v osm hodin ráno se třicetiletý Angličan jménem Thomas Stevens vydal ze San Francisca na cestu kolem světa. To by samo o sobě možná nebylo tak zvláštní, kdyby jako dopravní prostředek nezvolil velociped, protože tak dosud nikdo neučinil. Na cestu si zabalil několik párů ponožek, náhradní košili, pršiplášť a revolver Bull Dog. Ze San Francisca dojel do Sacramenta, odtud přes Sněžné hory do Nevady, Utahu a Wyomingu. Své kolo byl mnohdy nucen vést. Dostalo se mu publicity a po cestě jej vítali členové místních cyklistických klubů. Na své cestě se držel kolejí nebo silnic a 4. srpna po ujetí 3 700 mil dorazil do Bostonu. Vezeme-li v úvahu, na jak archaickém stroji z dnešního pohledu cestoval a zohledníme-li kvalitu tehdejších komunikací, jednalo se vcelku o úctyhodný výkon. Zimu strávil v New Yorku a na jaře se přeplavil do Liverpoolu, kam dorazil 9. dubna 1885. Odtud po vyřízení menších formalit na začátku května pokračoval v cestě. Opět se tak dělo za velkého zájmu veřejnosti a místních cyklistů. Protože cyklistické helmy byly tehdy hudbou budoucnosti, zvolil jako ochranu hlavy helmu vojenskou. Z Newhavenu ve Východním Sussexu se nalodil na trajekt do Dieppe a odtud jel přes Francii, Německo, Rakousko-Uhersko do Turecka. V Konstantinopoli si trochu odpočinul, nechal vyměnit gumy a paprsky kola. Protože věděl, že nyní jej čeká méně bezpečná část světa, přikoupil si rovněž výkonnější revolver značky Smith & Wesson. Poté pokračoval přes Anatolii, Arménii, Kurdistán, Irák a Írán. Zimu v Teheránu přečkal coby šáhův host. Na jaře opět pokračoval, ale protože mu ruské úřady odmítly povolit cestu přes Sibiř, musel to vzít přes Afghánistán, odkud byl ale vyhoštěn. Nalodil se tedy na ruský parník plující přes Kaspické moře do Baku, odtud pokračoval vlakem do Batumi a dále opět lodí přes Konstantinopl do Indie. Při jízdě po jedné z nejstarších asijských cest Grand Trunk Road si chválil, jak je skvělá pro cyklistiku a hlavně bez banditů. Dorazil do Kalkaty, kde nasedl na loď do Hongkongu. Navzdory moudrému varování britských úřadů se vydal po východní Číně, kde zrovna zuřily nepokoje.

K tomu je nutné si uvědomit, že od chvíle, co opustil Teherán, se pohyboval v prostředí lidí, kteří nikdy předtím neviděli bělocha, nota bene na podivné zářící kovové věci, na níž se zdál být minimálně o čtyři stopy vyšší. Toto kulturní nedorozumění se ukázalo být nejhorším právě v Číně, kde jej na některých místech venkované považovali za démona, pronásledovali jej a házeli po něm kameny. Navzdory těmto nesnázím však nakonec dojel až do Šanghaje, kde nastoupil na parník do Jokohamy. Zde 17. prosince 1866 zakončil svou více než dva a půl roku trvající cestu kolem světa, kterou se zapsal do historie jakožto první člověk, který objel svět na kole.

Na základě svých vzpomínek následně sepsal dvoudílnou knihu s názvem Around the World on the Bicycle. Oba dva díly se v letech 1888 a 1889 dočkaly německého vydání pod názvem Um die Erde auf dem Zweirad, možná i proto, že Stevens věnoval relativně velký prostor vyprávění svému průjezdu přes Německo. První díl popisuje cestu ze San Francisca do Teheránu, druhý zbytek cesty. Tyto svazky dohromady tvoří téměř tisíc stran textu. Autor bohužel knihu neopatřil žádnou předmluvou a čtenář je tak rovnou uveden do vyprávění z cest. Nemůžeme tedy se stoprocentní jistotou určit, proč se vydal na svou pozoruhodnou anabázi. Lze však předpokládat, že tak učinil z prosté ambice něčeho dosáhnout. Pocházejíc z prostředí britské working class se mu příliš nedařilo prosadit se ani v Americe a dosud pouze střídal nekvalifikované dělnické profese. Kniha je pojata jako cestopis. Autor zde záměrně často přechází z minulého do přítomného času, aby svého čtenáře lépe vtáhl do děje.

Knihy mají červenou plátěnou vazbu zdobenou kresbami. Text doprovází četné černobílé ilustrace. Druhý díl má na přídeštích a předsádkách mapy se Stevensovou trasou.