Stručné cukrovarnictví pro začátečníky, hospodáře a průmyslníky

Cukr vyráběný ze třtiny znala Evropa již v době starého Říma. Roku však 1747 berlínský lékárník A. S. Marggraf znovu objevil zapomenutý postup získávání cukru z řepy. Jeho vynález se však svého použití dočkal až během napoleonských válek, kdy jej vylepšil Franz Karl Achard (1753-1821), jenž byl stejně jako Marggraf ředitelem královské pruské akademie věd v Berlíně.

V českých zemích se s výrobou cukru z řepy započalo již v první dekádě 19. století. Jmenovitě to bylo na panství hraběte Rudolfa Vrby v Hořovicích na Berounsku. Zde se vyráběl řepný sirob, jenž byl později zpracováván na Zbraslavi. Velkým podnětem byla především kontinentální blokáda, která zakazovala importovat zboží z Velké Británie a jejích kolonií. To se vztahovalo i na cukrovou třtinu, jejíž cenu uměle zvyšovalo clo až o 300%. Bylo tedy nanejvýš nutné najít substitut. Experimentovalo se například s javorovou mízou či mrkvovou šťávou, ale prosadila se právě výroba z řepy. Pokusné řepné cukrovary však fungovaly na manufakturním principu, a tak nepřežily o mnoho déle než kontinentální blokáda. Na sklonku dvacátých let 19. století však začala nová éra cukrovarů, tentokrát průmyslových. Svou roli zde hrálo několik pozitivních faktorů. Se zvýšenou poptávkou po cukru šla ruku v ruce snaha produkovat jej levně a pokud možno z domácích surovin. Cukrovary po dobu 10 let nemusely platit daně a aby toho nebylo málo, těšil se domácí cukr ochranným clům. Ceny obilovin klesaly, a tak se velkostatkáři rozhlíželi po alternativní plodině. Počty cukrovarů rychle rostly a to zejména ve druhé polovině století.

Právě pro ty, kteří se rozhodli začít v cukrovarnictví podnikat, vznikla prezentovaná publikace. Autor příručky František Šebor (1838-1904) byl cukrovarnický chemik, továrník a ředitel cukrovaru v Poděbradech. V době, kdy psal svou příručku, fungovalo v českých zemích již přes 100 cukrovarů (v sedmdesátých let jich bylo již přes 200, ale řada z nich měla později zaniknout). Kniha je napsaná srozumitelně a jednoduše. Každý jednotlivý technologický postup má svou kapitolu. Úvod je zahájen vysvětlením prospěšnosti cukrovarnictví. Dále autor píše o vlastnostech a složení řepy a následně zmiňuje dva způsoby výroby cukru (mechanický a lučební), čištění řepy, její krouhání, získávání šťávy. Poté poměrně obsáhle vysvětluje zkoumání kvality řepy. Pátá kapitola popisuje lučení (odstranění škodlivých látek a solí). Podobně jsou rozebírány procesy saturace, cezení šťávy, odpařování atd. Poslední kapitoly se věnují výslednému produktu – cukru, respektive jeho vlastnostem.

Kniha má malý kapesní formát a brožovanou vazbu. Byla vytištěna na nepříliš kvalitním laciném papíru a z tohoto důvodu je dnes již bohužel ohrožena jeho degradací. Text doprovází 9 černobílých ilustrací strojů. Za zmínku stojí i to, že kniha je věnována Karlu Ballingovi (1805-1868).