Staat und Gesellschaft der Griechen und Römer

Jeden z nejvýznamnějších světových klasických filologů 19. a 20. století Ulrich von Wilamowitz-Moellendorff je autorem statí o řeckém státu a společnosti, o athénské demokracii, makedonských královských říší, zatímco klasický filolog (zdaleka ne tak vlivný ve svém oboru, jako byl Wilamowitz-Moellendorff) Jürgen Benedikt Niese zpracoval téma římského státu a společnosti v období republiky a císařství.

Porovnáme-li kapitoly von Wilamowitze-Moellendorffa s jeho knihami o řecké literatuře, zejména jeho homérovské studie, knihu o řeckém náboženství a monografii o Platónovi, postrádají jeho obecně historické kapitoly v této knize onen punc originality, typický pro práce, které vycházely z jeho originálního pojetí textové kritiky a zejména pak jeho vylíčení vývoje řeckého náboženství v knize Der Glaube der Hellenen. Řadí se mezi standardní texty k řeckým dějinám a neprozrazují klasicko-filologického génia, který měl tu čest se utkat S Friedrichem Nietzschem nad jeho Zrozením tragédie z ducha hudby.

Pozitivistické dějepisné pojetí můžeme vidět na příkladu kapitoly o řecké demokracii. Jde o popis institucí a mechanismů, ale nikoli o interpretaci toho, čím byla athénská demokracie specifická a hlavně, v čem se radikálně lišila od novověkého pojetí demokracie, které sdílíme dodnes. Naopak srovnávací pohled poskytuje v osmisetstránkové monografii o athénské demokracii Jochen Bleicken, který se podrobně zabývá odlišností athénské demokracie od jejích pozdějších forem. Athénská demokracie především nebyla zastupitelskou demokracií, ale „přímou“. Tato kritika se ovšem nevztahuje např. na Wilamowitzovu-Moellendorffovu dvoudílnou monografii Aristoteles und Athen, kde se rovněž zabývá v souvislosti s otázkou okolo autorství Athénské ústavy politickými formami athénské demokracie. Tuto knihu ovšem neuvádí Richard Mulgan ve své knize Aristotelova politická teorie, což vnuká otázku po recepci díla Wilamowitze-Moellendorffa.

Sepsal: PhDr. Michal Janata