The Two Paths

V poznámce ke Dvěma cestám cituje nakladatel Johna Ruskina, který svému příteli píše: „Věnoval jsem daleko více péče svým přednáškám než svým knihám.“ Tato zmínka charakterizuje styl jeho (zdaleka nejen) uměnovědných studií, jež vycházejí z vybroušené rétorické formy, která v sobě spojuje „mluvnost“ a stylistickou vytříbenost. Ruskinova díla jsou napsána v těch nejlepších tradicích anglosaského esejismu (Thomas Carlyle, Matthew Arnold, Thomas Stearns Eliot, Ezra Pound). Zejména Ruskinovy umělecko-kritické eseje souvisejí s hnutím Arts and Crafts, v jehož čele stál společně s Williamem Morrisem.

Ruskinovy estetické a umělecko-kritické názory souvisejí s jeho chápáním soudnosti (judgement), kterou na rozdíl od Kantova pojetí v jeho Kritice soudnosti, jenž buduje svoji Urtheilskraft, tedy soudnost jako střední článek mezi Verstand, rozvažováním, a Vernuft, rozumem, (v českém překladu Heideggerova díla Kant a problém metafyzika je v případě Verstand ovšem použit český ekvivalent intelekt), neomezuje pouze na estetickou oblast. Ruskinovo odlišení soudnosti od vkusu (taste) je ovšem složitější na to, aby ho bylo možno kondenzovat do tak krátkého článku. Proto se zastavme u méně náročnějších stránek Ruskinova díla.

Podobně jako tomu bylo i u jiných britských esejistů 19. století, zejména u Thomase Carlyle (Past and Present; Sartor Resartus), zajímal se John Ruskin o otázku chudoby, která byla v tehdejším Spojeném království aktuální. U Johna Ruskina se ovšem spojovala tato zvýšená sociální empatie s do krajnosti vystupňovaným aristokratismem v oblasti estetiky. Ostatně podobné je to u Thomase Carlyle. Britský sociální étos 19. století se prolínal v Ruskinových dílech s konstitutivními otázkami estetiky, jako je například role ornamentu v umění a podobně. Tento étos souvisel s tím, že Spojené království patřilo v té době k nejvíce industrializovaným zemím světa a tato industrializace měla v ostrovním státě destruktivní dopady nejen v podobě extrémní chudoby. V Ruskinově díle se ovšem kromě sociálních otázek, které se kladou vedle autonomně estetických, nastoluje rovněž otázka architektury jako oblasti pólované na jedné straně sociální a na druhé straně estetickou dimenzí. Ruskinovy eseje i hnutí Arts and Crafts souvisely s britskou vlnou medievalismu, tedy záliby ve středověku, a s architektonickým hnutím goticismu, jehož vrcholným představitelem byl Augustus Pugin. Gotice také Ruskin věnoval velkou část svých přednášek. Se zájmem o středověk souvisel rovněž Ruskinův zvýšený interes o malbu prerafaelitů (William Holman Hunt, John Everett Millais a především Dante Gabriel Rossetti).

V souvislosti s českým kulturním prostředím je zajímavá recepce Johna Ruskina především F. X. Šaldou. Podrobným přehledem recepce Ruskina v Čechách se zabývají v kapitole Reflexe Ruskinova díla v Čechách Karel Stibral a Bohuslav Binka (v knize John Ruskin a příroda, 2011).

Sepsala: PhDr. Michal Janata