Antike Technik

Kniha je složena ze šesti přednášek (kapitol), které měl Hermann Diels na různých místech a v různé době. První kapitola pojednává souhrnně o vědě a technice v antickém Řecku, druhá o dveřích a zámcích, třetí o parních strojích, automatech a taxametrech, čtvrtá o antických komunikačních prostředcích, pátá o antické artilérii a šestá o antické chemii. Hermann Diels je především známý kritickým vydáním předsókratiků – Die Fragmente der Vorsokratiker. Od prvního vydání v roce 1903 vychází tato řecko-německá bilingva (s pozdější spoluprací Walthera Kranze) ve stále nových vydání a je základním pramenem k předsókratické filozofii. Další stěžejní knihou významného klasického filologa Hermann Dielse je právě Antike Technik. Porovnáme-li Dielsovo dílo s pozdější literaturou na toto téma, vidíme, že Dielsova monografie je daleko syntetičtější než pozdější pojednání o technice, například než i do češtiny přeložená kniha od Briggite Cech, která se soustředila na stavební techniku.

Dielsova práce je založena především na rozsáhlém souboru archeologických i literárních pramenů. Ačkoli první kapitola pojednává o vědě a technice, nezabývá se Diels jejich vztahem, tohoto úkolu se ujme až Martin Heidegger ve svých pronikavých úvahách o technice a vědě. Přesto je Dielsova monografie zatím nepřekonanou monografií o antické technice.

Nicméně Dielsovo pojednání o technice je zároveň pozitivistickým pojednáním v tom smyslu, že pouze popisuje soubor prostředků, který byl Řekům (římská technika má v tomto pojednání skromnější úlohu, ačkoli právě Římané vykonali v této oblasti více než Řekové) k dispozici. Nezabývá se tím, čím byla pro Řeky τέχνη. Ve své Otázce techniky klade Martin Heidegger τέχνη do souvislosti s ποίησις, tedy, jak sám říká „poskytováním výskytu“. Tento poietický rozměr techniky říká, že technika je oblastí zhotovenosti, připravenosti nástrojů být po ruce, sférou dosažitelnosti. Ovšem rozsah toho, co Řekové chápali jako τέχνη byl daleko širší než v současnosti. Do této sféry nepatřila jen oblast nástrojů, ale také umění. Vše, co se dalo zhotovit, bylo ποίησις, tedy i samotná poezie. Technika ovšem souvisela především s επιστήμη, s věděním.

Ze způsobu, jakým je Dielsova Antike Technik uchopena, nevyplývá, že by se tento klasický filolog ve své knize nedopracoval toho, co si dal za cíl, nicméně důležitější než reálie, které Diels s velkou pečlivostí popisuje i ve vztahu k jejich filologickému základu (ingenieur např. souvisí s latinským ingenium), je způsob, jakým se Řekové vztahovali ke světu právě prostřednictvím techniky.

Sepsal: PhDr. Michal Janata