John Stuart Mill's Selbstbiographie

Autobiografie filozofa, logika a ekonoma Johna Stuarta Milla je poučná v dvojím smyslu, jednak ukazuje způsob a výsledky individuální výchovy, které se ujal až do dospívání jeho otec James Mill, jednak ukazuje, jak velké místo zaujímala ještě v 19. století v celku vzdělání klasická studia a klasická filologie. Podle vlastního svědectví se JSM naučil řecky ve třech letech, první řecky psanou knihou byl soubor bajek, připisovaných tradičně Aisópovi (Ezopovy bajky, ve skutečnosti jde o různorodý soubor bajek z daleko pozdější doby), druhou slavná Xenofóntova Anabáze. Příznačný je Millův povzdech: „Latinu jsem se začal učit teprve v osmi letech.“ Ve dvanácti letech začíná podle jeho svědectví „vyšší stadium jeho vzdělání“. To začalo studiem zásad správných myšlenkových postupů. V duchu klasického vzdělání nemohl začít jinak než souborem Aristotelových spisů nazvaných pozdějšími komentátory souhrnně Organon. Kupodivu za nejlepší knihu, která nejvíce přispěla k jeho vzdělání, považoval otcovy Dějiny britské Indie.

James Mill patřil ve své době ke známým ekonomům, stoupencům utilitaristy Jeremyho Benthama, mezi své přátele počítal ekonoma Davida Ricarda. V důsledku „duchovní krize“, jíž je věnována celá jedna kapitola, opustil JSM ve čtrnácti na více než rok Velkou Británii a tuto svou životní etapu považuje za vyvázání se z otcova vzdělávacího působení. V knize nenajdeme úvahy nad tím, byla-li, či nebyla-li otcova výchova předností, či naopak. Zejména ve Velké Británii, v níž se vyvinul později internátní systém vzdělávání, představovalo individuální vzdělání v rodině spíše raritu. Je rovněž škoda, že se z knihy nedozvíme, zda to byl výraz otcovy nedůvěry v oficiální školský systém, či to bylo nadhodnocená představa o sobě samém jako vychovateli. Či obojí.

Ke zvláštním okolnostem Millova vzdělání patří i to, že ačkoli byl jeho otec stoupencem Benthamova utilitarismu (oba, otec i syn editovali Benthamovo dílo), dostalo se mu důkladného vzdělání právě v klasických studiích. Nikoli jen pod Benthamovým vlivem byl JSM vychován v duchu tehdy rozšířeného britského agnosticismu. Vyrůstal bez náboženské víry „v obvyklém slova smyslu“. Ještě pozoruhodnější je vysoké ocenění, jaké ve svém životopise připisuje Tocquevillově Demokracii v Americe. Stěží bychom našli protikladnější postavy než velebystrého kritika a zároveň apologeta demokracie Alexise Tocquevilla, hlubokého ve svém politickém myšlení, a utilitarismem formovaného ne vždy pronikavého JSM. O to bizarnější je potom sousedství Tocquevilla a Augusta Comta, s nímž si Mill, jak v autobiografii přiznává, pilně dopisoval.

Co se týče způsobu a výsledků individuální rodinné výchovy, výsledky byly patrně rozporuplné. Millův liberalismus postrádá hlubší filozofické ukotvení a jeho přínos pro klasickou ekonomii je ve srovnání s Ricardem, za jehož završitele se pokládal, daleko menší. V odborné literatuře se dokonce vyskytuje častý názor, že právě Millovou vinou se prosazovala marginalistická revoluce, která znamenala v ekonomickém myšlení zásadní obrat, prosazovala ve Velké Británii tak obtížně. Bylo to vinou právě Millových Zásad politické ekonomie, které se staly pro řadu generací závaznou a respektovanou učebnicí. K Millovi logikovi viz rozbor jeho knihy System of Logic.

Ve filozofii i ekonomii byl Mill spíše eklektikem a jako takový byl spíše přijímán širokými vrstvami, než kdyby byl originálním myslitelem. Na jedné straně pro řadu ekonomů ztělesňoval klasickou politickou ekonomii, na druhou stranu např. Joseph Schumpeter tvrdil, že Mill nikdy nebyl pokračovatelem Ricarda, takže mu nepřisuzoval ani roli Ricardova pokračovatele. Milla nemůžeme hodnotit ani v linii britského liberalismu, jejíž začátek můžeme spatřovat v politické filozofii Johna Locka dál přes Davida Huma a Edmunda Burkea, jinak než jako eklektika. Zůstala mu role velice vlivného, leč pouhého zprostředkovatele.

Sepsal: PhDr. Michal Janata

Kniha je volně dostupná online.