Gartenstädte in sicht

Německý překlad programového spisu otce koncepce zahradních měst Ebenezera Howarda je dokladem širokého přijetí této formy zastavování především předměstských částí evropských sídel. Zahradní města sice znamenala snížení hustoty osídlení a zlepšení ekologického komfortu, v širším měřítku se však ukázala jako neaplikovatelná. Města-vesnice Ebenezera Howarda byla určena střední třídě, avšak rozpor mezi ekologickými výhodami venkovského bydlení ve městě a mezi tlakem na maximální využití pozemků ve městech učinil z této formy suburbanizace, tedy vzniku předměstí, exkluzivní záležitost.

Přitom Howardův model zastavování předměstí byl velmi atraktivní. Tento způsob exploatace předměstí byl typický zejména pro Londýn, kde se koncept zahradních měst Ebenezera Howarda ujal nejvíce. Londýnská suburbanizace byla usnadněna především rozvojem železnice. Oproti omnibusům, zavedeným v Londýně roku 1829, byla železniční doprava relativně levná i pro nízkopříjmové vrstvy. Znamenalo to, že se příroda vyhnaná z města do něj vracela v podobě domestikovaného venkova.

Howardova zahradní města tvořila pandán k tehdejšímu blokovému zastavění jako maximální exploataci zastavitelné plochy s nízkým podílem zeleně. Howardova vize tvořila opačný extrém: nerealistické požadavky nových a nových ploch, jež nebyly jinde než v ostrovní říši k dispozici. Proto zůstala zahradní města na kontinentě torzem. Zvolíme-li domácí příklad, pak pražská Vondrákova Ořechovka je dokladem toho, že zahradní město nemůže mít v kontinentálních poměrech než podobu nanejvýš předměstí a v provinční Praze pak jen podobu fragmentu torza předměstí. Přesto ovlivnil prakticky založený Howardův diskurs suburbanizaci Spojeného království a stal se předlohou řady zahradních předměstí v řadě evropských měst. Některá se však nikdy neuskutečnila.

Sepsal: PhDr. Michal Janata

Kniha je v digitální podobě k dispozici zde.