Das bürgerliche Wohnhaus und das Wiener Zinshaus

Olomoucký rodák Rudolf Eitelberger von Edelberg byl především historik umění (první profesor dějin umění na vídeňské univerzitě) a urbanista, v literatuře označovaný za Sitteho předchůdce. Jako zakladatel slavné vídeňské školy umění ovlinil své žáky Moritze Thausinga, Franze Wickhoffa a především nejznámějšího z nich Aloise Riegela. Kromě knihy Über Städteanlagen und Stadtbauten (O zakládání a stavbě měst), považované za první německojazyčný teoretický text o urbanismu, vypracoval projekt zastavění pevnostního okruhu v Brně (1860) a několik urbanistických plánů řady vídeňských předměstí. Eitelberger byl ostrým kritikem, v tomto ohledu byl předchůdcem Karla Krause, rakouských poměrů obecně, ale zejména kritikem v oblasti toho, čemu se říkalo výstavba měst (Städtebau). Tento pojem hrál nejen v rakouském urbanistickém diskursu klíčovou roli a Eitelberger přejal tento pojem od filozofa umění a estetika Friedricha Theodora Vischera.

Kniha Měšťanský obytný dům a vídeňský činžovní dům rovněž vychází z urbanistických pohnutek, „z podnětu rozšíření vnitřního města Vídně“, jak praví podtitul. Také zde se Eitelberger kriticky vyjadřuje, podobně jako ve svých kritikách zastavovacích plánů, k vídeňským poměrům: „Před rokem 1848 utvářel rakouskou architekturu na jedné straně obchodní život domácích řemeslníků, na druhé straně úřední život stavebních úřadů. Architektura jako umění vycházela naprázdno.“ Tomuto sepětí malých řemeslných poměrů Vídně a byrokratické všudypřítomnosti čelil Eitelberger nejen bohatou organizační aktivitou, ale také rozsáhlým dílem, k němuž toto pojednání o formách bydlení ve Vídni poloviny 19. století patří.

Sepsal: PhDr. Michal Janata