Six coloured views on the Liverpool and Manchester railway, with a plate of the coaches, machines, etc.

Asa Briggs v druhé části své trilogie o viktoriánské době s názvem Victorian Cities vyslovil v urbánní historii často propíranou tezi, že železnice měly ve viktoriánské Británii jednoznačně dostředivou tendenci. Znamenalo to, že podél železničních tratí, a zejména na jejich křížení, se kondenzovala výstavba nových sídel. Podle Briggse tedy měl rozvoj železnic jednoznačně pozitivní vliv na sídelní dynamiku. Na rozdíl od dostředivého účinku železnic měl rozvoj automobilismu opačný účinek – tříštil sídelní strukturu už tím, že dopravní stavby obecně a silnice obzvláště nelze považovat za městotvorné stavby. Karel Kosík ve svém známém eseji o architektuře píše o tom, že současná architektura slouží transportu, že ztratila svou architektoniku, což je sice pojem, jenž souvisí s architekturou, ale také s Kantovou Kritikou čistého rozumu.

V historickém fondu NTK je uložena kniha s kolorovanými kresbami od T. T. Buryho, malíře a architekta, který zasvětil svůj výtvarný život novému fenoménu – železnicím. Jak je patrné z jeho kreseb, zajímala Buryho především železniční architektura a urbanismus. Železnice proměnila krajinu především tím, že do ní vnesla časový prvek – rychlost. Krajina se proměnila v podnož inženýrské exploatace, nerespektovala se modelace terénu, ale železnice si razila cestu přírodními překážkami, které do té doby byly nepřekonatelné, například skalami. Systém tunelů, který se stal součástí železničních sítí, se inspiroval důlní činností. Buryho jako architekta zajímal rovněž design vagonů a lokomotiv, nikoli už jejich konstrukce, jak je patrné z jeho kreseb. Kresby z monografie o liverpoolské a manchesterské železnici se tak trochu vymykají z dobové železniční ikonografie právě svým zájmem o krajinotvorné dopady pohlcování životního prostředí novým dopravním prostředkem.

Sepsal: PhDr. Michal Janata