Farben und Malerei

Barva není jen vlastností povrchu, ale její odstíny se mění v závislosti na tom, jak je plocha strukturována. Smyslové kvality barev podněcovaly nejen filozofy, ale i fyziky, chemiky a představitele jiných oborů k různým teoriím barev. Barvy nesouvisejí jenom s jejich místem ve spektru, ale i s odrazem světla. Z tohoto hlediska jsou prvořadými pro bádání černá a bílá. Obě barvy jsou považovány za achromatické. Může však být barva nebarevná? Vztah obou barev je vztahem kontrastu, byť v pásmu přechodu bílé v černou a černé v bílou dospíváme k šedé. Ačkoli je bílá nebarvou, její zářivost, menší pohltivost světla než u jiných barev, z ní činí naopak barvu κατ' εξοχήν. V bílé vnímáme barevnou oproštěnost, odtud ono přisouzení achromatičnosti této barvě. Tato oproštěnost domyšlena do důsledků by mohla být nihilum album, bílá nicota, která svou nepřítomností čehokoli kromě sebe samé odkazuje zpětně k nebarevnosti této barvy. Bílá je ničím možná také proto, že je vším. Bílá je barvou ticha proto, že ticho je rovněž vším i ničím, nepřítomností zvuku a zároveň přítomností všech potenciálních zvuků.

Zatímco bílou vnímáme (toto vnímání je vždy podmíněno nejen fyziologicky, ale také kulturně a tato dvě podmínění nelze od sebe oddělit) jako neviditelnou, transparentní, sublimní a subtilní, světelně lehkou, černou naopak vnímáme jako těžkou a neproniknutelnou, neviditelnou, také proto je spojována se smrtí. Ale i čerň můžeme synonymizovat s nicotou, s nekonečným bezčasím smrti. Černá je pohltivá, absorbuje tolik světla jako žádná jiná barva.

Knihu Sira Arthura Herberta Churche, předního znalce chemie malby, přeložil jiný chemik (nositel Nobelovy ceny z roku 1909) a teoretik barev Wilhelm Ostwald. Mezi chemiky byla řada těch, kteří se zabývali teorií barev. Tak Claude Louis Berthollet, jeden z původců chemické nomenklatury, rozděluje ve svém díle Éléments de l'art de la teinture barvy na čtyři základní skupiny: color prasinus – zelenou, color rufatus – červenou, color venetus – blankytnou a color albus – bílou. Churchova kniha je cenná v tom, že spojuje teoretickou chemickou analýzu jednotlivých barev s jejich praktickým používáním v malířství. Jinými slovy spojuje color jako předmět vnímání, tedy barvu, která je smyslovou kvalitou bez ohledu na to, zda ji přisuzujeme reálným předmětům nebo zda ji chápeme jako součást percepce, a pigmentum, tedy barvu v ryze malířském smyslu, barvu reálně přítomnou v přírodním či umělém barvivu.

V historickém fondu NTK je řada knih zabývajících se teorií barev, a protože dosud nikdo nenapsal tolik potřebné dějiny teorií barev, hledá toto atraktivní téma stále svého autora. Jako dílčí téma budou dějiny teorií barev součástí knihy Svět jako obraz, jež je završením trilogie Nesamozřejmost vědy a techniky (vyjde květen 2013, Malvern, NTK) – Zrod české vědecké a technické terminologie – Svět jako obraz.

Sepsal: PhDr. Michal Janata