Biedermeier: Deutschland von 1815–1847

Ačkoli většinu svých historických prací napsal tento šlechtic a autodidakt (školní vzdělání nabyl v kadetce) v duchu německých Kulturgeschichte, navzdory názvu se nevěnoval jen umění a životnímu stylu, ale rovněž politickým a sociálním poměrům. Do jisté míry lze v tomto nejsyntetičtějším Boehnově díle vystopovat vliv Karla Lamprechta s jeho úsilím postihnout genetickou metodou Volksseele, národního ducha. V monumentální syntéze doby před revolučním rokem 1848 však Boehn spíše nevědomky předjal daleko pozdější Alltagsgeschichte, dějiny všedního dne, aniž by ovšem jakkoli vstoupil na novou metodickou půdu. Na druhou stranu ovšem Boehn, zejména v kapitole o dopravě, přejímá také podněty německé historické národohospodářské školy. V podnětné skladbě metod i témat, v rozpětí od politických a hospodářských poměrů přes dějiny umění až po každodennost, předvedl Boehn značnou šíři znalostí, ale nepodařilo se mu široký soubor reálií sjednotit do alespoň únosného, když už ne originálního interpretačního rámce. Jeho rozsáhlé dílo o měšťanském empíru, jak se někdy biedermeieru říká, tak představuje spíše dobově podmíněný svod historických reálií než interpretačně zajímavý pohled. Biedermeier je tak něčím mezi epopejí (svým širokým rozklenutím témat) a žánrovou drobnokresbou (svým pohlcením empirií).

Sepsal: PhDr. Michal Janata