Courses de Testes et de Bague faites par Le Roy, et par les Princes et Seigneurs de sa Cour

Bohatě ilustrovaná kniha je topografií a prosopografií francouzského absolutismu, který se stal vývojovým předobrazem nejen francouzské, ale všech evropských a později i světových revolucí. Panovnický bourbonský majestát Ludvíka XIV., Le Roi Soleil, krále slunce, byl vystřídán rousseauovskou volonté générale, všeobecnou vůlí. V knize defilují všechny dramatis personae tohoto dramatu, který měl vyústit v ničivý potenciál všech revolucí od konce 18. století až do současnosti. Z tohoto hlediska jde o důležitou knihu, protože abychom porozuměli mechanismu i smyslu revolucí, musíme znát kromě patrně nejpronikavějšího textu o revoluci od Hannah Arendtové, především francouzský absolutismus, vyjádřený Ludvíkovým l'état, c'est moi, stát jsem já. V knize stojí královské heslo Ut vidi vinci, abych uviděl, zvítězil jsem. Spojení zraku a moci je typické pro bourbonský absolutismus, toto mocenské paradigma všech vlád odpoutaných od původní náboženské sankce. K ovládání je třeba vidět, v absolutismu se moc stává panoptická v původním slova smyslu, vševidoucí, to znamená, že se sekularizovaná moc postavila na uprázdněné místo patřící dříve transcendentním silám. V knize defilují všechny osobnosti této éry prostřednictvím znaků, z nichž jistě nejznámější je marquis de Richelieu. Hierarchicky uspořádaná dvorská kamarila tu defiluje proto, aby historický odlesk její slávy připomenul, že tato záře slunce postupnou transformací ze ztotožnění státu a panovnického majestátu do identifikace Rousseauovy všeobecné vůle, která nepřipouští individualitu jinak než jako prvek národně stmelené společnosti, zrudla do záře revolucí. Bystrý hodnotitel francouzské revoluce Alexis de Tocqueville jako první formuloval odůvodněný předpoklad, že tato revoluce byla, na rozdíl od té americké, jen pokračování bourbonského absolutismu jinými prostředky. Něco podobného tvrdil Richard Pipes, když v ruské říjnové revoluci spatřoval jen pokračování caristického samoděržaví jinými prostředky. Desítky osob na různých hierarchických úrovních sluneční vlády Ludvíka XIV. navzdory své moci byly pouhými pěšáky v mocenském mechanismu, který rozpoutalo otevření Pandořiny skříňky tím, že jak říká Arendtová, se vyvázala z náboženské sankce. Nikoli náhodou nebyl Montesquieův Duch zákonů, postulující oddělení a vzájemné vyvážení mocí exekutivní, zákonodárné a soudní recipován protagonisty francouzské revoluce, jako byl Robespierre či Saint-Just, ale otci americké revoluce, jako byl Jefferson, Madison, John Adams a další.

Sepsal: PhDr. Michal Janata