Topographia Bohemiae, Moraviae et Silesiae

Rodina Merianů patřila mezi nejvýznamnější nakladatele Evropy 17. století. Její členové se nevěnovali pouze tiskařskému řemeslu, ale působili zároveň jako malíři či rytci. Zakladatelem nakladatelské činnosti této rodiny byl Matthäus Merian starší (1593-1650). Přiženil se do rodiny nakladatele a umělce Theodora de Bry a po jeho smrti dílnu převzal. Rodinnou tradici po jeho smrti rozvíjeli také jeho synové Matthäs mladší a Kaspar Merian. Rovněž i dcera Marie Sibylla byla velmi zručnou umělkyní, věnovala se ve své rytecké praxi především zoologickým a botanickým námětům. V třetí a zároveň poslední generaci se rodinnému podniku věnoval syn Mätthäuse mladšího – Johann. Po jeho smrti dílnu však přebírá přiženěný švédský architekt Johann Friedrich Eosander von Gothe, který se bohužel zasadil o definitivní konec podnikatelské činnosti Merianů. Dílna byla pověstná svými velkými edicemi. První edicí bylo tzv. Theatrum Europaeum, rozsáhlé dílo o evropské politice mezi lety 1617 až 1718. Na jejím zpracování se podíleli mnozí soudobí historici a dílo samotné má vysokou výpovědní hodnotu. Ještě známější edicí Merianovské dílny je však edice Topographia. Celkem 31 svazků pojednává o nejrůznějších místech v Evropě a vycházelo plných 46 let (1642-1688). Českým zemím se věnuje svazek s názvem Topographia Bohemiae, Moraviae et Silesiae, das ist Beschreibung und eigentliche Abbildung. Za zmínku stojí ilustrační aparát publikace. Všechny ilustrace vznikly pomocí mědirytové grafické techniky. V Českých zemích se tato technika začala využívat se zpožděním až na samém konci 16. století, kdy ji však používali pouze zahraniční rytci působící přechodně v Praze. Po celou 1. polovinu 17. století si zde mědiryt razil cestu, aby se mu nakonec podařilo zvítězit nad v té době už vyžilou techniku dřevořezu. Samotná titulní strana publikace je bohatě ilustrovaná a kromě motivu českého lva jako symbolu Čech se zde rovněž objevuje znak Moravy a Slezska, tj. obě orlice. Dále publikace obsahuje podrobné mapy Čech, Moravy a Slezska. Nejkrásnější částí knižního ilustračního aparátu však jsou nádherné veduty, tj. pohledy na město. Mezi jinými jsou zde zastoupeny města jako Brandýs, Olomouc, Tábor či Brno. Největší a zároveň pravděpodobně nejkrásnější vedutu vlastní v publikaci Praha. Tento pohled vytvořil známý český ilustrátor Václav Hollar. Ten vedutu vytvořil již při své návštěvě Prahu roku 1636, avšak definitivně do té doby pouze kresbu, zpracoval až rok před vydáním Topographie, tj. 1649. Pohled na Prahu však není čistý mědiryt, nýbrž vznikl kombinovanou technikou mědirytu a tzv. leptu. U veduty je rovněž legenda, která nám uvádí nejdůležitější místa Prahy. Tato ilustrace má neuvěřitelně široký záběr, neboť se na jedno vyobrazení města dostaly Hradčany, Pražský Hrad, Malá strana, Staré i Nové město Pražské a rovněž i vzdálený Vyšehrad. Je více než zřejmé, že Hollar kresbu veduty vytvářel z pražského kopce Petřína.

V roce 1927 vznikla reedice tohoto spisu, která je volně dostupná v Digitální knihovně Městské knihovy v Praze.

Sepsala: Bc. Jana Vašková