Die Entstehung der Volkswirtschaft

Die Entstehung der Volkswirtschaft je pokusem o nalezení ekonomického prvopočátečního stavu a o formulování antropologie homo oeconomicus: „Všechny vědecké úvahy o hospodářství vycházejí z předpokladu, že člověku je vlastní ‚ekonomická přirozenost‛, která nepatří k žádné jiné formě života. Z této ekonomické přirozenosti pramení zásada, jež ovládá všechny obchody, zaměřené na uspokojování potřeb, předpoklad ekonomiky (ekonomický princip). Tento předpoklad se projevuje v tom, že člověk vždy a všude hledá dosažení co největšího možného uspokojení s co nejmenší možnou obětí (práce) – princip nejmenšího prostředku.“ Bücherův princip byl zřejmě odvozen od známé zásady utilitarismu Jeremyho Benthama – dosažení největšího štěstí pro co největší počet lidí. Zatímco Vznik národního hospodářství bychom mohli chápat v jeho třístupňovosti vývoje od domácího přes městské až k národnímu hospodářství za vývojovou antropologii ekonomie, pak druhé významné Bücherovo dílo Arbeit und Rytmus můžeme pokládat za antropologii práce.

Svým Zrodem národního hospodářství položil Bücher rovněž základy ekonomiky daru. Tento text souvisí s antropologií a sociologií daru, jak ho svém Eseji o daru rozvinul Marcel Mauss. Podobně jako nejnověji Lewis Hyde i Bücher rozlišoval tržní ekonomiku a ekonomiku daru. Jak Hyde, tak Bücher však přehlížejí podobnost obou modelů, podobně je tomu ve výkladech rozdílů tržní a netržní ekonomiky u Claude Lévi-Strausse a Pierra Bourdieu. Ani jeden z autorů, kteří se zabývali ekonomikou daru, nebrali v potaz, že i v ekonomice daru se objevují prvky tržní ekonomiky a naopak. I v aktu darování může být skryt motiv soutěže, rivality, dokonce utilitarity. Jestliže můžeme tržní ekonomiku subsumovat pod pojem ekvivalence, v níž je směňovaná komodita ekvivalentem vydaných prostředků kupujícího a ekonomiku daru pod pojem reciprocita, kdy se darem vyjadřuje rovnost, pak můžeme prvky ekvivalence nalézt i v ekonomice daru a prvky reciprocity v tržní ekonomice. Jestliže totiž kupuji nějakou komoditu za cenu, která je ekvivalentní mnou vynaloženým prostředkům, pak tím „daruji“ prodávajícímu kus svého času, píle a talentu, které jsem musel vynaložit na získání těchto prostředků. A i kdybych nemusel do vynaložených prostředků vkládat ani čas, ani píli, ani talent, protože bych neměl nic z toho všeho, pak „daruji“ ztrátu, kterou jsem musel podstoupit, té části prostředků, které jsem například zdědil nebo jinak dostal, lidově řečeno, „na stříbrném podnose“. Není to tedy tak, že by vehikulem obchodu, který mezi sebou uzavírají kupující a prodávající, byly jenom prostředky směny (peníze nebo předměty symbolizující směnu ve směnném obchodu). Podobně je tomu – v opačném gardu – u ekonomiky daru. Zde je situace o něco složitější. Darem symbolizuji podle sociální situace rovnost mezi sebou samým a obdarovaným nebo naopak svou podřízenost či naopak nadřazenost vůči němu. Nicméně antropologicky je to vždy translatio, přenos sociálního statutu, nastolování konkrétní sociální situace, která buďto vyjadřuje status quo nebo ho naopak chce změnit. Ekvivalentem směny je v tomto případě dar sám, i pokud očekávám, že protidar může být mnohonásobně vyšší než dar. Ovšem škála motivačních možností je téměř nevyčerpatelná. Dar může být také výrazem velkorysosti, majestátu, který naopak nevyžaduje žádnou reciprocitu. Může být tedy výrazem svrchovanosti osobnosti a v tomto případě by protidar byl urážkou. Sociologický popis daru Marcela Mausse je příliš vázán na smluvní teorie té doby, což vyrůstá z přesvědčení, že společenské vztahy, které se ve skutečnosti konstituují násilnou cestou, se konstituují delegováním původně individuálně svrchovaných práv ovládaných na vládce, což je velmi nerealistické pojetí moci.

Začteme-li se do slavného Bücherova eseje, můžeme toto ostré dělení mezi tržní a netržní ekonomikou vidět v celém předjímání nedostatků, které se v teorii ekonomiky daru později objevují: smluvní teorie, reciprocita spojená výhradně s ekonomikou daru a ekvivalence s ekonomikou trhu. Nicméně Büchera můžeme považovat za prvního herolda této sociologicky a antropologicky rozvinuté otázky, byť na rozdíl od svých navazovatelů pojednal Bücher toto téma nejdůsledněji ekonomicky. Rovněž ho lze považovat za zakladatele Zeitungswissenschaft, ostatně kulturně historickou studii Počátky novinářství můžeme v souboru těchto esejů rovněž nalézt. Máme tak v jedné knize dvě zcela zásadní statě, které významným a masivním způsobem založily dvě badatelská odvětví s dnes velmi rozrostlou literaturou.

Sepsal: PhDr. Michal Janata