Der isolirte Staat in Beziehung auf Landwirthschaft und Nationalökonomie

Kniha Izolovaný stát ve vztahu k zemědělství a národnímu hospodářství je důležitá tím, že v ní Johann Heinrich von Thünen zformuloval teorii mezní produktivity, kterou vysvětluje na příkladu velkého města s úrodným zázemím, avšak odděleného od světa hustou vegetací: „Uvažujme o velkém městě, které je položeno ve středu úrodné roviny, jíž neprotéká žádná splavná řeka ani kanál. Rovina sama se skládá z půdy, jejíž bonita je všude stejná. Ve velké vzdálenosti od města končí rovina neobdělávanou divočinou, jíž je tento stát zcela oddělen od ostatního světa.“ Tak začíná slavná kniha, která předznamenala v ekonomii marginalistickou revoluci. Tento rozsáhlý spis ovšem navíc zavádí do ekonomie a zemědělství prostorové uvažování, které také silně ovlivnilo Thünenovo pojetí mezní produktyvity. V popisu města ve státě, který je pro potřeby uvažování zcela izolován, hrají podstatnou roli koncentricky uspořádaná pásma. V nich se pěstují různé komodity právě v přímé závislosti na vzdálenosti od města. Například v nejbližším pásmu se pěstují kazící se potraviny jako mléko či jahody (Thünenův příklad). V tom dalším lesy a v ještě vzdálenější skladovatelné produkty jako obilniny. Thünen vyšel ve své úvaze o mezní produktivitě z poměru dodatečných nákladů k dodatečnému produktu a dospěl k závěru, že vynakládání konkrétního výrobního faktoru na danou produkci poroste jen potud, dokud se náklad na faktor nebude rovnat jeho dodatečnému, produktu z dodatečné jednotky faktoru. Ceny výrobních faktorů jsou tedy určeny jejich mezními produkty.

Marginalistickou revoluci dokonce přirovnal Joseph Schumpeter ke kopernikánskému obratu v nazírání světa. Marginalistická revoluce spočívala v tom, že se začaly používat mezní veličiny. Vyřešil se tak úkol, který kdysi Adam Smith ve snaze odlišit směnnou a užitnou hodnotu formuloval ve svém známém paradoxu hodnoty na příkladu vody a diamantu. Ačkoli je voda velmi užitečná, její směnná hodnota je nízká, zatímco u diamantu je to přesně opačně. Smith, který, jak známo, velice vycházel ve svém díle vstříc méně bystrým čtenářům a nešel do hloubky, si neuvědomil rozdíl mezi užitečností celé zásoby vody nebo diamantu a užitečnosti poslední jednotky, jinými slovy rozdíl mezi celkovou užitečností a mezní užitečností. A slovo mezní nebo také marginální je klíčovým pojmem tohoto snad největšího teoretického otřesu v ekonomické teorii.

Thünenova kniha z roku 1826 zapadla téměř bez povšimnutí, takže téměř sedmdesát let čekala teorie mezní produktivnosti na své znovuvzkříšení. V této slavné knize, která předznamenala změnu ekonomie jako vědy, sice nenajdeme pojem mezní produktivnost, ale zato řadu názorných dokladů jejího fungování. Thünenův objev reformuloval později John Bates Clark, pro něhož byla teorie mezní produktivnosti především teorií rozdělování, objasňující rozdělování produktů mezi mzdy, zisky a pozemkovou rentu.

Sepsal: PhDr. Michal Janata

Kniha je v elektronické podobě dostupná zde.