Geschichte der berühmtesten Architekten und ihrer Werke

V historickém fondu pod signaturou B (Bauwesen, stavebnictví) je celá řada zásadních děl z teorie architektury (Vitruvius, Palladio, Vignola). Antoine Quatremère de Quincy (1755–1849) patřil k nejvýznamnějším teoretikům architektury 19. století, ačkoli ho překvapivě Hanno-Walter Kruft zmiňuje ve svých Dějinách teorie architektury pouze ve spojitosti s ostatními autory. Jeho kniha Histoire de la vie et des ouvrages des plus célèbres architectes du XIe jusqu'à la fin du XVIIIe siècle, přeložená do němčiny jako Geschichte der berühmtesten Architekten und ihrer Werke, vom XI. bis zum Ende des XVIII. Jahrhunderts, tedy jako Dějiny nejslavnějších architektů od 11. do 18. století můžeme považovat za novodobou obdobu proslavenějších a čtenějších renesančních Vasariho životopisů slavných umělců. Dějiny nejslavnějších architektů uložené v historickém fondu Národní technické knihovny jsou navzdory své jedinečnosti na několika místech nerozřezané, tedy nečtené. Není to jen proto, že stály a stojí ve stínu Vasariho životopisů, ale také proto, že by nikdo podobnou uměleckohistorickou literaturu nehledal v takovéto instituci.

Dvoudílné životopisy slavných architektů se nezabývají pouze jejich biografiemi, ale především jejich díly, přičemž se Quatremère de Quincy zaměřuje většinou na jedinou stavbu, kterou však podrobně rozebírá. Před námi defilují velké postavy jako Giotto, Bruneleschi, Leon Battista Alberti, Michelangelo Buonarotti, Vignola, Andrea Palladio, Vincenzo Scamozzi, Carlo Maderno, Inigo Jones, Lorenzo Bernini, Francesco Borromini, Jacop van Campen, Claude Perrault až po téměř autorova současníka, jako byl Jacques-Germain Soufflot. Každý jednotlivý medailon provází půdorysy či pohledy probíraných staveb, takže kniha představuje velice přitažlivý celek. Je dokladem toho, že nejlepší díla z oboru historie umění se čtou s užitkem a potěšením i několik staletí po svém vzniku.

Sepsal: PhDr. Michal Janata