First Aid to the Amateur Photographer

Konec 19. století přinesl mimo jiné zrození fenoménu fotografů amatérů. Velkou zásluhu na tom měla firma Kodak založená roku 1888, která začala produkovat uživatelsky přívětivé fotoaparáty pro neprofesionální použití. Bylo jen otázkou času, než pro tyto fotografické nadšence vzniknou manuály.

Malá knížečka ve fondu NTK je, jak napovídá název, jakousi první pomocí pro tuto cílovou skupinu. Autor, jistý William Rose, si ani nedal práci s psaním úvodu, ve kterém by vysvětlil záměry své publikace, a rovnou uvedl čtenáře do problematiky. Vcelku logicky začal výběrem fotoaparátu. Zájemce o fotografování zvažoval, je-li lepší si pořídit velký či malý fotoaparát a také fotoaparát deskový, popřípadě modernější na filmy. Jako u každé koupě zde bylo nejjednodušší zúžit výběr ujasněním si, k jakému účelu si přístroj pořizujeme.

Dále již autor radí krůček po krůčku, jak provádět expozice. Takže zmiňuje i takové zdánlivé samozřejmosti, jako že objekt musí být v dobrém světle, a varuje před rizikem přeexpozice. Jednotlivé příklady jsou vždy doplněny ukázkou vydařené nebo záměrně nevydařené fotografie. K jejich pořízení autor používal fotoaparáty z řady Brownie. Stejně tak i fotografované objekty představují výjevy z domácího prostředí, protože to jsou většinou první věci, jejichž snímky začínající fotograf pořizuje.

Poté přichází na řadu zaměřování. Zde se uvádí, že aby fotografovaný člověk nebyl rozmazaný, musí jeho vzdálenost od fotografa být minimálně 12 stop, v případě focení krajiny se doporučuje 100 stop.

Další kapitola se věnuje portrétním fotografiím. „Zajímavé je, že začátečníci se téměř vždy ze všeho nejdříve pouští do tohoto nejsložitějšího úkolu. Přátelé a příbuzní jsou dotlačeni do role jejich modelů a stávají se obětmi nadšeného amatéra. Výsledky jsou pak zřídkakdy lichotivé.“(1) I zde autor upozorňuje na nejobvyklejší chyby jako je postavení fotografované osoby tváří ke slunci, takže je nucena se mračit, a výsledná fotografie pak není o mnoho lepší než karikatura. Zdůrazňuje důležitost přimět fotografovaného dívat se správným směrem. Podobné rady uvádí v případě focení krajiny. Zde zdůrazňuje středovou kompozici. Dále radí, jak fotit interiéry, ulice a s nimi pohybující se objekty.

Zvláštní prostor autor věnuje fotografování v zahraničí. Tvrdí, že cestovatel, který si s sebou nepřibalí fotoaparát, se připravuje o polovinu potěšení z cest. Doporučuje vzít si s sebou dostatek filmů, protože ty britské jsou spolehlivější a levnější. V mnohých exotičtějších zemích se domorodci báli fotografování, jinde zase rychle pochopili, že si tímto způsobem mohou přijít na bakšiš. Autor dodává i rady, jak s místními lidmi manipulovat a fotit je tak, aby si toho vůbec nevšimli.

Mnohé z těchto rad se z dnešního pohledu mohou zdát až úsměvně banální, ale je třeba mít na paměti, že v Eduardovské době bylo amatérské fotografování stále ještě relativní novinkou a toto hobby (o zahraničních cestách nemluvě) si tehdy mohla dovolit jen poměrně nepočetná vyšší střední vrstva. Doba masového rozšíření fotoaparátů měla teprve přijít.

Kniha má červenou plátěnou vazbu a malý kapesní formát, aby ji bylo možné přibalit na cesty. Text doprovázejí výše zmíněné fotografie s komentářem.

Poznámky:

1. ROSE, Will R. First aid to the amateur photographer. Chester : Minshull & Meeson, [1913], s. 61.