Victor Marx & Mikael Tofvesson - Nové Švédsko

O výstavě

Výstava prezentuje staronové Švédsko. Stará národní symbolika se střetává s novou multikulturní společností. Stereotypní červená chalupa s bílými rohy se konfrontuje s architekturou mešit. Švédská stodola se setkává s arabským lomeným obloukem, kupolí a minarety. Mešita na Chrámové hoře se svojí modrou a žlutou mozaikou (barvy švédské vlajky) se stala mozaikou švédského kýče, který prodáváme turistům. Mešita je vystavena jako polovina nebo celá stavba v závislosti na výstavním prostoru. Stavba je zarámována tapetovým vzorem, který bude inspirován švédskou břízou. Bříza vystihuje pocit švédské přírody v zimě, černá a bílá. Příroda je silný emotivní symbol švédské společnosti. Plánovali jsme modifikaci tradičního švédského kroje na burku a také aplikaci švédských vzorů na šátky. Tyto plány jsou stále na pracovním stole.

Ale proč? Jaký to má smysl?

Po Evropě se xenofobní tendence šíří rychle. Společnost se mění a jsou zde skupiny s agresivní rétorikou. Tvrdí, že ztrácíme naši zvláštní kulturní podstatu. Konspirační teorie o ,islamizaci’ oslovuje stále větší část společnosti. Tyto skupiny využívají lidského strachu ve společnosti, ta se radikalizuje, když sociální jistoty mizí a nezaměstnanost narůstá.

Většina lidí ve Švédsku nevlastní žádné tradiční švédské kroje a většina z nás ani nezná jméno jediné švédské lidové písně. Většina z nás nežije v prostředí červenobílých chalup a nikdy nenosí švédské dřeváky. Nacionální kulturní úchylka se stává subkulturou několika zainteresovaných podivínů nebo senzací při některých tradičních oslavách jako je „Slunovrat". Švédské kulturní dědictví neexistuje ve švédské mainstreamové kultuře, která byla amerikanizována, než aby byla evropská nebo švédská. Naopak, my říkáme, že multikulturní společnost je většině Švédů bližší v jejich každodenním životě. Není to pak divné, když populistická pravice kritizuje imigranty, že se dostatečně nepřizpůsobují švédské kultuře, která neexistuje?

Máme hypotézu, že ti samí populisté, kteří tvrdí výše zmíněné, by se cítili ještě více pohoršeni, kdyby se imigranti opravdu adaptovali. Populisté by pak mohli naopak šířit, že naše kultura byla ukradena. Náš umělecký objekt vytváří dialog o těchto otázkách na emocionální úrovni. Chtějí Švédové jít zpátky ke švédskosti, která nikdy neexistovala podle dnešních norem? Je zde nějaký důvod nutit imigranty dělat to samé? Nebo chce většina Švédů žít ve smíšené společnosti s mnoha vlivy? A nezměnila se společnost a její kultura právě v kontaktu s kulturami jinými?

O autorech

Victor Marx (1983) je vizuální umělec a architekt, který působí ve Stockholmu a pracuje se současnými společenskými tématy, které interpretuje svými urbanistickými intervencemi/projekty. Jeho práce kulminuje mezi architektonickými objekty a více sochařskými formami s aspekty performance, společenské interakce a participace. Jeho práce překlenuje několik oborů a žánrů – hlavní důraz klade na řešení společenského tématu v kontextu současného Švédska. Tato témata mají globální charakter – proměna současných společenských vazeb, multikulturní identita, umělecká a kulturní činnost v čistě ekonomicky definovaném prostředí a její nezávislost, architektura svépomocí a architektura na okraji – regenerace nevyužitého veřejného prostoru a obnovení lokálních společenských vazeb atd. Práce Victora Marxe se několikrát objevila v popředí veřejné debaty a médií ve Švédsku. Victor je iniciátorem a architektem nezávislého kulturního domu Cyklopen ve stockholmské čtvrti Högdalen, která je ovlivněna silnou vlnou imigrace z Východní Evropy a Předního Východu. Jeho práce je mapována v dokumentu švédské televize SVT1 v pořadu o současném umění – ARTityd (film Martiny Iverus).

Mikael Tofvesson (1983) je vizuální umělec působící rovněž ve Stockholmu, který se dlouhodobě věnuje street art a příbuzným technikám uměleckého projevu – grafika, ilustrace, 3D animace…
S Victorem Marxem se podílel na realizaci nezávislého kulturního domu Cyklopen a je členem street art kolektivu Carper, kterého je Victor Marx rovněž členem. Prostředí street art upřednostňuje anonymitu autora, Mikke tak pod svým pravým jménem vystupuje vlastně poprvé v kontextu vizuálního umění.

Kurátor

Lexa Peroutka

Spolupráce s galerií DADS v Liberci

http://www.vima-archi.se/