The Geology of Building Stones

Geologické složení země má veliký vliv na veškerou lidskou činnost. Po staletí se od aplikované geologie rovněž zásadním způsobem odvíjela architektura. Například v krajích bohatých na křídu jako třeba jihovýchod Anglie je lze nalézt mnoho dekorací z pazourku. Stejně tak není náhodou, že pro Cornwall nebo Somerset s jílovou půdou byly typické statky z vepřovic a žulová krajina v západní Anglii nebo v částech Skotska formovala charakter staveb. Stejně tak měla půda vliv na bezpečnost stavebních konstrukcí. Žádný architekt ani stavař se tedy bez určité znalosti geologie neobejde.

Ačkoliv si laik pod stavbami z kamene většinou představí maximálně středověké hrady nebo katedrály, kámen se jako stavební materiál extenzivně využíval ještě na počátku dvacátého století. Navzdory tomu na Britských ostrovech k tomuto tématu dlouho neexistovala žádná relevantní příručka. Za první studii bychom mohli považovat A Treatise on the Building and Ornamental stones of Great Britain and Foreign Countries od geologa Edwarda Hulla z roku 1872. Na ni částečně navazuje kniha z roku 1910 The Geology of Building Stones.

Její autor, John Allen Howe, započal svoji kariéru jako praktický geolog, nejprve v Royal College of Science v Londýně, později pracoval pro vládní organizaci Geological Survey in Great Britain (její názvy se v průběhu let měnily). V roce 1902 se stal kurátorem a knihovníkem geologického muzea, takže měl bohatý přístup k informacím z terénního výzkumu a muzejních sbírek. Přestože se Hull v pozdějším životě věnoval i hornictví a metalurgii, pamatován je právě pro svou práci zaměřenou na stavební kameny.

Autor začíná nástinem vlivu geologie na charakter staveb ve Velké Británii a na cíle a rozsah své práce. Poté, co v první kapitole pojedná o minerálech, přenese autor pozornost na horniny. Zmiňuje žuly, zelenokameny, pískovce, konglomeráty a brekcie.

Následuje užitečná kapitola o rozkladu kamene. V devatenáctém století se rovněž přišlo na vliv znečištění, mrazu a růstu organismů na rozpad kamene. Byl to právě Howe, kdo tento problém nastínil širší veřejnosti. Přestože jeho výzkum byl překonán ve třicátých letech publikací The Weathering of Natural Building Stones Roberta Shaffera, Howeova kapitola zůstává dobrým úvodem do tématu. Nejinak tomu bylo s kapitolou o testování kamenů, v níž tak trochu předběhl svou dobu svým mikroskopickým testováním kamene.

Z pochopitelného důvodu se kniha nejvíce soustředí na britské stavební kameny, určitý prostor je však věnován i těm zahraničním. Primárně je určena studentům architektury, je však záměrně psaná tak, aby byla relativně srozumitelná i zainteresovanému laikovi. Nemá však suplovat učebnici geologie nebo mineralogie jako takové. Přestože byla kniha napsána před více než sto lety, stále zůstává zajímavým zdrojem informací o stavebních kamenech pro konzervátory, restaurátory, architekty a stavaře. Jedinou výraznější vadou je snad z dnešního pohledu již zastaralá terminologie. Z tohoto důvodu se kniha dočkala vydání ještě na začátku třetího tisíciletí.

Knihu si můžete přečíst v badatelně historického fondu, popřípadě v elektronické podobě.