Besondere und geheime Kriegs-Nachrichten

Raimondo hrabě Montecuccoli (1609–1680) byl významný císařský vojevůdce a vojenský reformátor sedmnáctého století. Narodil se na rodinném zámku poblíž Modeny. Svou vojenskou dráhu započal již v šestnácti letech pod velením svého strýce generála Ernestoa Montecuccoliho (1582–1633). V té době již na evropském kontinentu zuřila Třicetiletá válka. Raimondo však neměl důstojnickou hodnost, jak by se u šlechtice předpokládalo, ale začínal hezky od píky jako prostý vojín. Časem se pochopitelně vypracoval na důstojníka pěchoty. Roku 1631 se zúčastnil dobývání NeuBrandenburgu, drženém švédskou posádkou, a přitom byl poprvé raněn. V témže roce bojoval v první bitvě u Breitenfeldu, kde Katolická liga pod vedením polního maršála Tillyho utrpěla drtivou porážku od Švédů a Sasů. O rok později byl opět raněn ve víceméně nerozhodné bitvě u Lützenu, kde padl švédský král Gustav II. Adolf. Po své rekonvalescenci byl povýšen na majora a později na podplukovníka jezdectva. Velice se osvědčil v bitvě u Nördlingenu roku 1634 a v dalších bitvách. Roku 1639 jej však zajali Švédové a drželi jej až do roku 1642. Svůj čas v zajetí využil, jak nejlépe mohl, studiem geometrie, historie, architektury a především vojenství, což měl později zúročit ve své práci.

Roku 1643 se dočkal povýšení na polního maršála a získal křeslo ve Dvorské radě vojenské. Velel rovněž v jedné z posledních bitev Třicetileté války, kde u bavorského Zusmarhausenu značná přesila Švédů a Francouzů porazila císařské. Bez Montecuccoliho by se císařská armáda asi nevyhnula totálnímu zničení. Po uzavření vestfálského míru pracoval po určitou dobu jako diplomat a zároveň se věnoval psaní. Se Švédy však měl zkřížit zbraně ještě jednou během první severní války (1655–1660).

V letech 1661–1664 čelil v Uhrách turecké přesile. V bitvě u Morgersdorfu proti nim dosáhl významného vítězství, které Turky donutilo uzavřít příměří. Za tyto zásluhy Montecuccoli obdržel Řád zlatého rouna a byl jmenován generalissimem všech císařských vojsk. Později se stal prezidentem Dvorské rady vojenské, takže byl v pozici, kdy mohl realizovat vojenské reformy. Na odpočinek definitivně odešel roku 1674.

Historie jej pamatuje mimo jiné jako velkého vojenského teoretika, protože k tomuto tématu sepsal několik prací. Je však nemalou ironií osudu, že začaly vycházet až po jeho smrti. Jeho kniha Memoire della guerra byla poprvé vydána v Benátkách až roku 1703. V následujících letech se objevovaly překlady. Knihovna NTK má ve svém fondu první německé vydání z Lipska z roku 1736. Kniha začíná Montecuccoliho životopisem. Následuje latinsky psaný epitaf a poté přichází na řadu samotný text o válečném umění. Dotýká se organizace vojska, taktiky v boji, výzbroje, výstroje, logistiky a také financování armády. V této souvislosti je zde uveden autorův pravděpodobně nejslavnější citát, že pro vedení války jsou zapotřebí tři věci: peníze, peníze, peníze.(1) Věnuje se rovněž pevnostnímu stavitelství a obléhání. V samostatné knize popisuje tureckou armádu a její způsob válčení. Posléze líčí výše zmíněné boje s Turky, přičemž každý rok má svou kapitolu.

Kniha má hnědou koženou vazbu. Text je tištěn novogotickým písmem (kromě části v latině). Frontispis obsahuje autorovu podobiznu a ilustrace na konci publikace, ovšem je jich pravděpodobně mnohem méně než v původním rukopisu. Některé z těch, na které odkazuje text, bychom zde totiž hledali marně.

Poznámky:

1. MONTECUCCOLI, Raimondo. Besondere und geheime Kriegs-Nachrichten. Leipzig: in dem Weidmannischen Buchladen, 1736. s. 45