Leben und Wachsthum der Sprache

„Jazyk může být stručně a všeobecně definován jako prostředek vyjádření lidské myšlenky. V širším a volnějším smyslu vše co ztělesňuje myšlenku a dělá ji jakýmkoliv způsobem přístupnou, se nazývá jazykem. Můžeme říci, že středověcí lidé k nám promlouvají prostřednictvím skvělých architektonických prací, které po sobě zanechali. Ale pro vědecké účely je třeba tento termín vymezit, jinak by se používal v souvislosti se všemi lidskými činy. Jazyk tedy ukazuje prostředek, pomocí něhož lidé vědomě a s úmyslem reprezentují své myšlenky, aby s nimi seznámili další lidi. Je to vyjádření pro účel komunikace."(1)

Těmito slovy začíná kniha amerického lingvisty a předního odborníka na sanskrt Williama Dwighta Whitneyho. Whitney se narodil v Northamptonu v Massachusetts roku 1827. V roce 1842 nastoupil na Williams College, kterou úspěšně vystudoval. Poté několik let pracoval v bance, než se vydal pomáhat svému staršímu bratrovi Josiahovi na geologickém průzkumu u Hořejšího jezera (Josiah Whitney se měl zapsat do historie coby slavný geolog). Během této expedice si William krátil volné chvíle tím, že se začal věnovat studiu sanskrtu. Tento zájem jej již neopustil, a tak se roku 1850 vydal studovat prastarý jazyk do Německa. Zde dostal příležitost učit se od takových kapacit jako byl historik a indolog Albrecht Weber (1825–1901), indoevropeista Franz Bopp (1791–1867) a autor velkého sanskrtského slovníku Rudolf von Roth (1821–1895). Toto vzdělání zúročil a v Americe dosáhl věhlasu. Na prestižní Yale University byl jmenován profesorem sanskrtu. Mimo jiné učil moderní jazyky a později se stal profesorem komparativní filologie. Stal se rovněž tajemníkem a později prezidentem americké orientální společnosti.

Do své smrti v roce 1894 stačil napsat mnoho prací o lingvistice, z nichž asi nejvýznamnější byla Sanskrit Grammar z roku 1879. Za zmínku rovněž stojí Study of Language, popřípadě The Life and Growth of Language z roku 1875, která byla o rok později vydána v Lipsku pod názvem Leben und Wachsthum der Sprache v překladu německého lingvisty Augusta Leskiena (1840–1916), jenž se specializoval na baltské a slovanské jazyky.

V úvodní kapitole autor definuje, co vlastně jazyk znamená. Dále pak vysvětluje, kterak se děti učí svou mateřštinu a od čeho se odvíjí jejich přízvuk a jak vypadá proces osvojování si dalších jazyků. Třetí kapitola je věnována lingvistickým změnám. Uvádí, že všechny živé jazyky se vyvíjejí a tím se neustále mění. Anglicky mluvící člověk před sto lety by v současném projevu našel mnoho výrazů, kterým by nerozuměl. Pokud bychom slyšeli Shakespeara číst nahlas něco ze svých prací, většina by pro nás byla nesrozumitelná, a to především kvůli rozdílům ve výslovnosti. Angličtina z doby krále Alfreda
(9. století) by člověku z 19. století byla stejně srozumitelná jak němčina. Zde je nutné poznamenat, že překladatel tuto pasáž pozměnil, aby byla bližší jeho čtenářům, a raději uvedl příklady z německé historie. Není to jediný případ, kdy se s překládaným textem zachází takto volně.

V dalších kapitolách autor vysvětluje změny slov z hlediska fonetiky a sémantických změn. Stejně jako postupné vymírání slov a výrazů v důsledku jejich zastarávání a naopak zmiňuje vznik nových, popřípadě jejich přejímání z jiných řečí. Popisuje, jak vznikají jména. Vždy uvádí příklady z různých indoevropských jazyků. Poté na řadu přicházejí dialekty. Zbylé kapitoly věnuje klasifikaci jazykových rodin, přirozenosti jazyka a úkolům filologie. Whitheyho publikace nabízí poměrně zajímavý a ucelený přehled pro zájemce o teorii jazyka.

Kniha je volně dostupná online.

Poznámky:

1. WHITNEY, William Dwight. Leben und Wachsthum der Sprache. Leipzig : F. A. Brockhaus, 1876. 350 s. Signatura SL 79.