Projekce filmu a beseda s tvůrci

Mezi lávou a mechem

Kdy:  22. dubna 2016 v 18.00
Kde: Ballingův sál NTK
Vstup zdarma

Tereza Jindrová / Tereza Severová / Tereza Velíková

Kurátorsky komponovaná projekce vychází z volné inspirace video-instalací průkopnice videoartu Steiny Vasulky, která je aktuálně prezentována v pražské galerii Entrance.

Výběr videí se odvíjí z některých aspektů vystavené práce Steiny Vasulky, kterou se kurátorská trojice (Tereza Jindrová, Tereza Severová a Tereza Velíková) rozhodla dále tematizovat. Jde mj. o motiv krajiny a jejího detailu/modelu, přírodních procesů a živlů, ale také dotyku těla s krajinou.

Cílem projekce není hledat k dílu Steiny Vasulky logické analogie, které by zapadaly do příbuzných historických nebo teoretických kategorií, ale spíš jej rozvinout prostřednictvím intuitivních asociací a současně představit návštěvníkům kina NTK pestré spektrum současných umělců.

SPOLUPRÁCE
Galerie Entrance

O UMĚLKYNI
Steina Vasulka
(narozená v Rejkjavíku roku 1940)
Původem islandská umělkyně, autorka vícekanálových video instalací a audiovizuálních performancí. Vystudovala hru na housle a působila v Islandském symfonickém orchestru. Na konci padesátých let se na studijním pobytu v Praze seznámila s filmařem Bohuslavem – později Woodym – Vašulkou, s nímž v roce 1965 odjela do Spojených států. Zde se jako duo The Vasulkas začali jako jedni z prvních věnovat videoartu, nejprve v New Yorku, kde v roce 1971 založili „divadlo elektronických médií“ The Kitchen, později v Buffalu. Od počátku se zaměřili na experimentování s audiovizálními vztahy v pohyblivém obraze.

Kolem poloviny sedmdesátých let se jejich dosud propojené tvůrčí dráhy rozdělily, i když nadále sdíleli ateliéry a nástroje. Steina vytvořila mj. cykly instalací Strojové vidění (Machine Vision) a Vševize (Allvision), v nichž s využitím kamer na pohyblivých stativech a zrcadlících objektů zkoumala možnosti totálního, všeobjímajícího strojového vidění. V performancích Síla houslí (Violin Power) využívala různě upravované housle k ovládání obrazových sekvencí. Po přesídlení do Santa Fe v roce 1980 se Steina začala soustředit na práci s krajinou. V audiovizuálních instalacích – nazývaných prostředí, environments – mísí nahrávky z Nového Mexika a Islandu. Jak je pro první generaci videoumělců typické, Steina se podílí na vytváření vlastních tvůrčích nástrojů. V devadesátých letech působila v experimentálním elektronickém studiu STEIM v Amsterdamu, kde společně s Tomem Demayerem vyvinuli software pro práci s obrazem a zvukem Image/ine.

Práce s obrazy v případě Steiny úzce souvisí s jejím hudebním vzděláním. Při popisu jejího díla se právem používá analogie hudební skladby. Steina k tvorbě pohyblivých obrazů od počátku přistupovala podobně jako ke hře (na housle). V díle Láva a mech (Hraun og Mosi / Lava and Moss) z roku 2000 jsou záběry lávových polí v okolí islandského přístavu Hafnarfjörður manipulované
takovým způsobem, že jakoby popírají běžné fyzikální zákony a vytvářejí novou (svobodnější a fluidní) realitu. Steina instalaci popisuje: „Má poblázněnost lávou sahá do raného dětství, kdy byli elfové a trolové ještě součástí skutečnosti. Pamatuji si, že když jsem dostatečně dlouho zírala na lávové pole, začalo se pohybovat, dokonce vydávalo zvuky. O mnoho let později jsem si v Herdisarviku vzala silný meskalin a byla jsem schopna tyto dětské vzpomínky opět vyvolat, stejně jako nesmírnou bujnost
fantazie s tím spojenou. Je to velká výzva, uvést krajinu, po staletí zamrzlou, do pohybu či přímo do tance. Pokud je bůh všude, jeho přítomnost je zajisté nejvíc zjevná v lávě a mechu.“

Struktura detailních záběrů krajiny se dostává do dialogu se strukturou samotného elektronického obrazu. Audiovizuální polyfonie vytváří dojem neustálého dynamického pohybu, který je často paradoxní – ostatně jako symbióza vlhkých a měkkých mechů s ostrými útesy původně horké tekuté lávy. Trolové a elfové prý žijí právě zde, pod lávovými výčnělky pokrytými mechem. Steina považuje krajinu rodného Islandu i amerického Jihozápadu za až přízračně krásnou, a jakoby té pohlcující kráse vzdorovala. Někdy při nahrávání drží kameru vzhůru nohama, jindy používá více kamer, staví je na pohybující se robotická zařízení, obrazy zpomaluje, nechává je odrážet zrcadlícími objekty a podobně. Jakoby bylo nutné krajinu předtím, než si ji přivlastní k dalšímu zpracování, nejprve důkladně technologicky přefiltrovat.

V ranějších dílech se nahrávací proces stával samotným tématem (výsledné video bylo zároveň záznamem jeho vzniku), dnes jsou již tyto procesy více skryté. Zatímco nahrávání je pro Steinu svobodnou improvizací a hrou (používá výhradně vlastní záběry), následná manipulace pomocí audiovizuálních softwarů (jejichž je někdy spoluautorkou) je zcela racionálním procesem synchronizace zvukových a obrazových elementů. Steina Vasulka předvádí snoubení poetické krásy a technické preciznosti s nebývalou lehkostí a samozřejmostí.

TEXT
Lenka Dolanová