Pivovarnictví

Profesor Antonín Bělohoubek (1845-1910) byl žákem a později i zetěm Karla Napoleona Ballinga (1805-1868), jenž značnou měrou přispěl k vývoji pivovarnictví zavedením sacharometru a sestavením vzorce pro výpočet stupňovitosti piva, který se dodnes používá. Byl to právě Balling, který Bělohoubka přivedl k tomuto tématu. Ten se roku 1868 habilitoval jako soukromý docent pivovarnictví. V roce 1888 byl jmenován řádným profesorem chemie na Císařské a královské české vysoké škole technické v Praze. 

Stejně jako mnozí jeho kolegové z jiných oborů i on si uvědomoval nedostatek odborných publikací a učebnic češtině, a proto o pivovarnictví napsal několik knih a článků. Za zmínku stojí Několik slov o stavbě a zařizování pivovarův (signatura C 1418) popřípadě O vlivu droždí v jakosť piva a o významu čistých kvasnic pro pivovary českomoravské (signatura C 1585).

Jeho práce Pivovarnictví měla být pouze první částí obsáhlého díla k danému tématu. Bělohoubek však narazil na strach ze strany nakladatelů a na překvapivě celkový nezájem sládků. Vydal tedy spis alespoň ve vlastním nákladu. První díl se zaobíral historií piva. Svůj popis začal od počátků alkoholu, který vznikl náhodným kvašením a posléze první pivovarnické pokusy člověka.

„Ovařila-li se tekutina sladká vyrobená z vyklíčeného obilí sušeného s rostlinami neb i s částěmi jiných rostlin ukrývajících v nitru svém látky hořké, tuť výsledoval nápoj (zvláště po kvašení), který prvotní nekořeněný příchuti na ústroji zažívací, jsa zároveň stálejší prvého. Těžko tu uváděti takových přísad, neboť byly všeliké hlavně dne ponebí, dle počasí výročního i dle obliby větší neb menší, u jakou vely u různých kmenův a národův.“

Dále popisuje výrobu piva v době starověkých civilizací, u Egypťanů, Řeků, Římanů a Germánů. V jejich případě plynule přechází do středověku a novověku a dostává se k dalším evropským národům. Vzhledem ke své době věnuje nejvíce prostoru Slovanům, potažmo Čechům. Zde kniha končí již v období 14. století, protože svazek ve sbírce NTK je bohužel nekompletní. 

Druhý podstatně obsáhlejší díl měl být více orientován na potřeby praxe a obsahovat dodatky v podobě statistiky, nauky o odpadech v pivovarnictví, o daních z piva apod. K jeho vydání však již nedošlo.

Kniha je, nikoliv náhodou, věnována Karlu Ballingovi a Františku Ondřeji Poupěti. Jejich frontispisy tvoří jediné ilustrace. Má novodobou celoplátěnou převazbu. Poslední stránky bohužel chybějí. Přečtěte si ji v digitální podobě.