Vzájemné listy Josefa Dobrovského a Josefa Valentina Zlobického z let 1781–1807, Vzájemné listy Josefa Dobrovského a Jiřího Ribaye z let 1783–1810

Zejména korespondence Josefa Dobrovského s Josefem Zlobickým, prvním profesorem českého jazyka na univerzitě ve Vídni, podává podrobný vzhled do lexikografické činnosti české vědecké elity té doby. Korespondence je cenná nejen podrobně zdůvodněnými názory zejména Dobrovského, ale je důležitá zejména pro poznání stavu před vydáním nejvýznamnějšího lexikografického počinu 19. století, pětidílného slovníku česko-německého od Josefa Jungmanna. Tento slovník představoval v předkodifikačních časech první svého druhu kodifikaci českého jazyka. Kodifikační normou v pravém slova smyslu samozřejmě nebyl. Korespondence Dobrovského a Zlobického, méně už Dobrovského a Ribaye, kde je centrem spíše otázka slovenského jazyka, se otáčí kolem předchozích mluvnic a slovníků češtiny. Oba svazky Dobrovského korespondence, se Zlobickým i Ribayem, jsou součástí většího proponovaného celku (první díl tvoří korespondence s Fortunatem Durychem).

Tento epistolární celek je důležitý pro poznání vývoje slavistiky i kodifikačních snah českého jazyka hned z několika důvodů. Proto je s podivem, že právě tento pramen zůstává nevyužíván. Jednak se touto korespondencí dostáváme do ohniska otázky, zda je slovenština pouze dialektem češtiny nebo je autonomním jazykovým útvarem. Toto filologicky ožehavé téma se probírá zejména v korespondenci Dobrovského s Ribayem. Není bez důležitosti, že se Dobrovský staví proti vývodům Antona Bernoláka v jeho Dissertatio critica de literis Slavorum. Za druhé zde Dobrovský a jeho epistolární kolegové hodnotí dosavadní stav lexikografické a obecně vědecké literatury o českém jazyce. Z korespondence tak získáváme cenné informace např. o názorech knížete slavistiky na Čechořečnost Václava Jana Rosy, latinsky psanou mluvnici českého jazyka a na řadu dalších důležitých lexikografických i jiných pojednání o češtině. Za třetí je v této několikasvazkové korespondenci rozptýleno rozsáhlé etymologické bádání, což považuji za největší přínos této tištěné edice. Etymologické bádání, jemuž položil základy právě Josef Dobrovský, vyústilo v nejdůležitější dílo etymologie češtiny 20. století, v Etymologický slovník jazyka českého a slovenského (1957) od předního etymologa Václava Machka. Je však s podivem, že v celých Sebraných spisech Václava Machka (celkem 2 229 tiskových stran) není ani zmínka o této kritické edici Dobrovského korespondence, ačkoli právě ona je zatím bohužel nevyužívaným, ale velice cenným pramenem Dobrovského etymologického bádání. Byť jsou pasáže z etymologie jednotlivých českých výrazů rozptýleny po celé korespondenci, je důležitým vědeckým dezideratem tato membra disiecta spojit a mít tak před sebou celek etymologických názorů Josefa Dobrovského. Už jen z tohoto hlediska by se této tištěné edici mělo dostat mezi studenty i lingvisty patřičné pozornosti.

Sepsal: PhDr. Michal Janata

Publikace je v digitální podobě volně přístupná zde.