Essays

Psychologie se definitivně ustavila jako přírodní věda, když v roce 1879 založil Wilhelm Wundt v Lipsku psycholaboratoř a dovršil tak snahy Hermanna von Helmholtze a Gustava Theodora Fechnera. V psychologii se tak prosadil experiment, který z duševních pochodů učinil přírodovědně zkoumatelnou oblast a z psychologických hypotéz experimentálně ověřitelné „zákony“. Zvláštní ovšem je, že přes veškerou snahu zařadit psychologii do panteonu přírodních věd nebyla wundtovská psychologie schopna se opřít o fyziologii mozku či smyslových orgánů, ačkoli zejména fyziolog Ewald Hering byl jedním z těch, kteří se snažili o propojení obou disciplin. Přestože se wundtovská psychologie prosazovala v posledních desetiletích 19. století stále důrazněji, nestala se naštěstí ani v dobách svého největšího triumfu jediným hlavním proudem.

O ambici konstituovat psychologii založenou na pevných přírodovědných základech svědčí i Wundtovo nejliterárněji zaměřené dílo Eseje. Proto zde autor nezaujímá vůči své fyzikalistické koncipované psychologii kritický odstup. To za něj učinili jiní, především Christian von Ehrenfels, spoluzakladatel gestaltpsychologie, a Wilhelm Dilthey se svou rozumějící psychologií. Zatímco v dvoudílné Logice i v díle System der Philosophie se Wundt pokusil syntetizovat psychologii a filozofii, ovšem naprosto neúspěšně, v Esejích se pokusil o intimnější vhled do všeho, co se domníval založit – tedy do experimentální psychologie, „psychologie národů“ (Völkerpsychologie), dnes nesprávně nazývané etnická psychologie, a do syntézy psychologie a filozofie. Filozofii chápal Wundt pouze jako svorník speciálních vědeckých disciplin a psychologii jako její základ, což bylo v příkrém rozporu s pozdějším antipsychologismem v Husserlově fenomenologii.

Ačkoli se Wundtova psychologie jevila své době, kromě kritiků ovšem, jako velmi současná, moderní věda, stála na starých herbartovských základech, na představě, že lze nalézt „nejmenší jednotku“ lidské duše, jíž byla pro Herbarta představa. Tento psychologický atomismus sice souzněl s dobovým scientismem, nicméně mnohem perspektivnější byla psychologie Franze Brentana, která vycházela z filozofických východisek a paradoxně přispěla k Husserlovu odmítnutí psychologismu na půdě fenomenologie. Scientisticky založená psychologie, monumentálně založená v mnohasvazkových Wundtových dílech, patří k dějinně uzavřené kapitole vědy 19. století, ačkoli pozdější rozkvět behaviorismu měl některé shodné rysy přírodovědně profilované vědy. Na rozdíl od wundtovské psychologie se však dokázal inspirovat právě fyziologií.

Sepsal: PhDr. Michal Janata