Principles of geology

Drasticky zjednodušeně řečeno geologie jako věda se zrodila ze sporu neptunismu a vulkanismu, tedy dvou hypotéz o zrodu hornin z vody (neptunismus) či z ohně (vulkanismus). Ještě spoluzakladatel geologie jako vědy Charles Lyell se tomu tehdy živému sporu na stránkách svého hlavního čtyřsvazkového díla věnuje (Controversy between the Vulcanists and Neptunists ve 4. kapitole 1. dílu). Z obou hypotéz vyšla vítězně ta vulkanistická. Důležitější než Lyellovo prvenství ve stratigrafii třetihor (pliocén, miocén a eocén), je rozsah zkoumaných témat a hlavně metoda. Lyellova geologie není geologií v dnešním úzkém smyslu, neboť se věnuje hydrogeologii, deltám, přílivu a odlivu, zemětřesení a vulkanické činnosti, dále botanické geografii, disperzi rostlin pomocí vodních proudů, geografické distribuci zvířecích druhů a člověka, ekologii, zabývá se i otázkou vztahu mezi růstem populace a úbytkem počtu druhů.

Je dobré prozkoumat Lyellovu metodu, abychom poznali evolucionismus v jeho rané, předdarwinovské fázi. Rodící se geologie byla nejhistoričtější z přírodních věd a měla v tomto ohledu předstih před biologií. Podle vlastního svědectví měl Lyellovo dílo s sebou Charles Darwin na své cestě lodí Beagle, z níž podal půvabně dobrodružné literární svědectví. Lyellovy Principy geologie je tedy první ucelená teorie evolucionismu. Když Lyell definoval ve svých Principech geologie tuto disciplinu jako vědu, „která zkoumá následné změny, jež se dějí v organickém i anorganickém království přírody, a zabývá se příčinami těchto změn, jež se podílely na změnách zemského povrchu a celé vnější struktury naší planety,“ je ještě hodně daleko od Teilharda de Chardinova kosmicismu, nicméně je to velmi čtivé dílo ještě téměř dvou stech letech. Pozoruhodný je už způsob, jak se vyrovnává velmi podrobně a zároveň poutavě se všemi svými předchůdci od Platóna až po svého současníka Johna Huttona.

Geologie pro něj tedy ještě nebyla kosmologií, jako je tomu téměř o století později např. v díle Biosféra (rusky 1926), kterou napsal Vladimír Ivanovič Vernadskij. A ještě dále pokročil filozof a jezuita Pierre Teilhard de Chardin, jenž popsal dějiny vesmíru od velkého třesku přes zrod noosféry až k bodu omega jako monumentální duchovní odyseu. Chceme-li však pochopit, co je „život jako geologická síla“, jak nazval svou slavnou knihu současný geofyziolog Peter Westbroek, najdeme i v Lyellově díle mnoho inspirujícího.

Sepsal: PhDr. Michal Janata