The Studio: An illustrated magazine of fine and applied art

V historickém fondu NTK je významný britský výtvarný časopis zastoupen ročníkem z přelomu 19. a 20. století, na tento exemplář pak navazují další čísla až z padesátých let 20. století. Přesto je důležité prostudovat byť tento ojedinělý ročník. „Ilustrovaný časopis výtvarného i užitého umění“ The Studio byl významným výtvarným periodikem zejména na přelomu 19. a 20. století. Nejen prostředkoval soudobou tvorbu, ale i spoluovlivňoval evropské umění. Známý je jeho vliv na Art Nouveau i hnutí Arts and Crafts, ale zdaleka se neomezoval jen na tyto směry. Mezi publikujícími autory nalezneme pozdní impresionisty, jako byl Alfred Sisley, solitéry, jako byl Puvis de Chavannes nebo známé návrháře, jako byl Charles Voysey. Pro českou historii umění, respektive pro posouzení jeho místa v evropském umění na přelomu minulého a předminulého století je důležitá přítomnost dvou českých umělců, Luďka Marolda a Hanuše Schwaigera v tomto prestižním periodiku. U reprodukce známé Maroldovy malby Boudoir je krátké zhodnocení jeho tvorby a autor nesignovaného příspěvku píše, že „že si zaslouží být daleko více znám, než je tomu v přítomnosti“. Uvážíme-li, že z evropských zemí byl Marold nejvíce přijímán ve Francii a že The Studio v tomto období oblast na východ od Rýna pomíjel, je to pro tohoto českého malíře mimořádné uznání. Pisatel uvádí, „že kromě toho, že je kolorista vysoké úrovně, vykazuje jeho práce techniku té nejvyšší kvality“. Jako výsostný kolorista byl Marold vnímán galeristy a výtvarnými kritiky ve Francii, proto je zajímavé, že zde hodnotí anonymní kritik i jeho malířskou techniku. Nepochybně nemůže tento ročník The Studio pominout ten historik umění, který se zabývá tímto obdobím či dokonce dílem Luďka Marolda.

Marold, jak mne upozornil Petr Štembera, nebyl v Británii neznámým malířem. Ilustroval několik povídek do časopisu The Graphic, překlady francouzských románů, ale i Sentimentální cestu Lawrence Sterna. Vytvořil rovněž sérii plakátů pro India Exhibition (Earl´s Court, London, 1895).

Rovněž Hanuš Schwaiger nebyl v Británii neznámý. Jednak ilustroval Chaucerovy Canterburské povídky, jednak měl blízko k německé a rakouské malbě (Hans Makart), které se tento časopis hodně věnoval. Překvapivý je ovšem výběr z hlediska Schwaigerova stylu. Schwaiger ve svých malbách a kresbách spojoval bizarní směs historismu 19. století, nizozemské žánrovosti 17. století (např. Adriaen Brouwer) a předjímavě i grotesknosti německého expresionismu, který se zrodil až z extatického šklebu první světové války. Schwaiger se ocitl v prestižním evropském časopisu o výtvarném umění rozhodně zaslouženěji než tehdy slavnější Marold, kterého svou originalitou daleko předčil. Autor označený iniciálami W. S. také píše, že Schwaiger je „umělec velké originality a humoru“, byť to v následujícím odstavci oslabuje odkazy na rustikální prostředí, v němž se ovšem tento autor nepohyboval.

Vezmeme-li v úvahu tehdejší vliv časopisu The Studio na evropskou výtvarnou scénu, nikoli jen na tu ostrovní, ale i na tu kontinentální, pak by bylo rozhodně dobré revidovat představu o postavení českého umění na evropské výtvarné scéně. A k tomu je nutné znát periodika, jež hýbala tehdejším výtvarným světem.

Sepsal: PhDr. Michal Janata